Setkání s lidmi

* nebo myšlenkami podporujícími v nás umění přijímat zodpovědnost za své vlastní činy. Uvědomit si, že moji vinu za poškozování přírody nijak nesnižuje, pokud ji stejně poškozují i druzí. Naučit se vnímat svůj osobní podíl na utrpení přírody. Jezdit autem do práce ve velkém městě s pravidelnou MHD je přece špatné nehledě na to, že tím autem do práce jezdí mnoho jiných. Jiné lidi nezměním, ale sám za sebe se mohu svobodně rozhodnout.
* Setkání s lidmi a myšlenkami, díky kterým si uvědomíme, co je jen krátkodobou módou a co přináší opravdové a skutečné hodnoty pro zdravý život. Tříbit schopnost vlastního kritického pohledu na svět, který nás obklopuje, tříbit v sobě umění vybírat si to zdravé a dobré a na tom špatném se nepodílet. Získat vnitřní sílu, která je člověku oporou, aby nešel s každým davem a s každou módou. Nenechat se vláčet módními trendy, tím co je právě „in“ a všeobklopující reklamou. Být schopen mít své vlastní životní přání a sny a tvořit z nich svůj vlastní život, zodpovědný a ohleduplný k druhým i vůči přírodě.

Rozvinout ekologické vědomí může pomoci...

* Život mezi lidmi, součástí jejichž života je vědomě ohleduplné a šetrné chování k přírodě a respekt k životům všech tvorů a rostlin. Vštípení toho, že škodit svévolně a lehkomyslně přírodě je stejně strašné jako svévolně a lehkomyslně lhát, krást, nebo i zabíjet. Uvědomění a zažití si, že součástí zralého a odpovědného přátelství a lásky je také určité sebeomezení ve prospěch toho druhého – a že to platí i o našem vztahu k přírodě.
* Seznámení se s lidmi, ať už přímé nebo zprostředkované (knihy, TV, internet), kteří poukazují na vážnost současné ekologické situace.
* Poznatky o konkrétních důsledcích našich každodenních činů pro přírodu - pro rostliny, zvířata, krajinu a lidi. Získání představy o tom, jaké následky má jedna cesta autem do práce, jak náročná je likvidace tetra-packových krabic od „pitíček“, jak velkou hromadu odpadků za týden v našich domácnostech vyházíme či jakou cenu musí příroda zaplatit za to, abychom si mohli v dubnu pochutnat na jahodách ze Španělska.

Díky kontaktu s přírodou a zkušenostem jiných bude dítě zvyklé pobývat v přírodě, jako by v ní bylo doma, nebude z ní mít strach, nebude se jí štítit ani se v ní nebude cítit nepohodlně. Osvojí si dovednosti, které mu umožní zvládat v ní různorodé situace a chovat se zručně k jejím obyvatelům.

Tuto důležitou roli

pro naši generaci často plnili venkovští dědečkové a babičky. Otázka je, co bude teď, když mnoho dědečků a babiček dnešních kluků a holek žije - a vždycky žila - ve městě...
* Přímá zkušenost s přírodou, a to přiměřené náročnosti. Pro rozvoj našich schopností pro kontakt s přírodou je důležité znát sebe v přírodě: to, jak se v přírodě cítím a jaké schopnosti umím použít. Člověk si tak vytváří něco jako sebevědomí pro kontakt s přírodou, poznává, jaké situace „zvládá“ a jaké „nezvládá“ - a to je pro něj kontrolou toho, co se již naučil, i podnětem k tomu, co se naučit dál.
Nezvládnutelné (příliš náročné) situace v kontaktu s přírodou děti pravděpodobně vystraší, zaplaší a mohou vůči kontaktu s přírodou zatrpknout stejně jako ztratit své sebevědomí pro kontakt s ní.

Rozvinout schopnosti pro pobývání v přírodě a zacházení s přírodními prvky může pomoci...

* Trávení času v přírodě - čím dříve v dětství a čím častěji, tím lépe. Lidské tělo je pak zvyklé na proměnlivé podmínky přírodního prostředí - na změny teploty, vlhkosti, počasí, na jistou fyzickou zátěž. Umí-li se tělo dobře vyrovnávat s okolními podmínkami, vytváří předpoklady k tomu, aby se dobře cítila i duše.
* Kontakt s dospělým (nebo snad i starším vrstevníkem), který dítě naučí se přírodou pohybovat, trávit v ní čas, uspokojovat v ní (co nejšetrněji) svoje základní potřeby, poradit si s různými zvláštními situacemi. Dítě se tak učí dovednostem pro pobývání v přírodě a zacházení s přírodními prvky (to jsou třeba rostliny, zvířata, aj.).

Rozmanité citové zážitky

* s přírodou. Dětem pomáhá rozvíjet jejich vztah k přírodě, když se (třeba i s pomocí dospělého) o něco starají, o něco pečují. Mohou mít svojí rostlinku v květináči nebo na zahradě, lesní školku nebo zanést s rodiči (po posouzení situace) zraněné a ztracené mládě k stanici ochránců přírody. Tím si upevní svůj vztah k přírodě, posílí to jeho úctu k životu i soucit s jinými tvory. Aby však nenabylo pocitu, že to je člověk, kdo pečuje o přírodu a má na ní „navrch“, je dobré, pokud si s rodiči zažije i chvíle, kdy pocítí velikost a sílu přírody.
Díky kontaktu s přitažlivými vzory lásky a úcty k přírodě a díky „vzájemnému dotýkání se s přírodou“ si dítě uvědomí hodnotu přírody pro ni samu, což mu bude východiskem k tomu chovat se k ní s citem a ohleduplně, stejně jako dar radovat se ze všeho, co příroda člověku přináší.

Utvářet kladný postoj a přátelský vztah k přírodě může pomoci...

* Seznámení s lidmi - přitažlivými „vzory“ přátelského vztahu k přírodě. Od nich se dítě může naučit mít přírodu rád, radovat se z ní a ze všeho přírodního, nevyvyšovat se nad ní, ale respektovat ji, mít úctu k životu jako takovému a být schopen soucitu k všemožným tvorům. Takovými vzory mohou být rodiče dítěte, učitelky a učitelé, ale i filmoví a literární hrdinové, lektoři ekologické výchovy a ekologičtí myslitelé - prostě kdokoliv, kdo má přírodu rád a dítě by chtělo „být jako on“.
Naopak věřím, že samotný pobyt v přírodě bez působení takových vzorů člověka lásce k přírodě nenaučí – stejně jako ne z každé lásky k přírodě vychází i její ochrana (viz ekologické vědomí).

Seznámení dítěte

* s tím, co příroda nabízí: od přirozenosti přírodního prostředí, přes kypící život a lesní plody, odpočinek, živé podněty a nesčetné zážitky.
Díky tomu bude mít dítě i jako dospělý člověk potřebu kontaktu s přírodou, potřebu trávit svůj čas v přírodě a trávit ho tam tak, aby mu příroda nebyla jen kulisou jeho aktivit, ale společníkem. To bude mít velký význam pro jeho zdraví, a pokud bude schopen vidět věci v souvislostech, pak i pro zdraví přírody.

Sdílená a naplňovaná

* potřeba kontaktu s přírodou mezi členy rodiny. Jak rodina tráví odpoledne, jak tráví víkendy, jak tráví prázdniny a dovolené.
* Pravidelné cesty do přírody. Výlety, které budou dítě bavit a které bude po všech stránkách zvládat - jen tak se dítě naučí se do přírody rádo vracet.
Něco takového je vlastně pěstováním návyku na přírodu, který jednou bude k duhu dítěti a jeho tělesnému i duševnímu zdraví, a také přírodě, pokud se u dítěte rozvine i ekologické vědomí.

Vytvořit potřebu kontaktu s přírodou může pomoci...

* Od ranného věku čas trávený v přírodě (a s přírodou) ve společnosti dospělého, jehož osobní vztah k přírodě je co nejrozvinutější. Takový dospělý je pro dítě (v případě, že k němu dítě může mít důvěru a je rádo v jeho společnosti) průvodcem, ochráncem, ale také vzorem pro vztah s přírodou. Od něj se učí, jestli pro něj příroda má být zdrojem stresu nebo uvolnění, jestli se má všeho v přírodě bát a štítit (tedy zdali je všechno „fuj!“) nebo je přírodní prostředí pro člověka přirozené a svým způsobem domácké.

Od přírody člověka

– zvláště ve městech – v dnešní době odděluje spousta věcí. Má to mnoho výhod: vždyť kdo by chtěl čelit mrazům, suchu, nedostatku potravy. Je proto otázkou osobní rozvahy, co opravdu potřebujeme k životu a co jen k vlastní pohodlnosti. Čím víc toho kdo odloží, tím více bude příroda součástí jeho života.
Díky všemu zde uvedenému bude představa člověka o přírodě živější a pravdivější, bez škodlivých zkreslení, a on sám se bude cítit její součástí. Takový obraz přírody je dobrým základem pro rozvoj dalších složek jeho osobního vztahu k přírodě.

Bezprostřední kontakt s přírodou

* – čím užší, tím lepší, nejen o výletech, ale i v každodenním životě. Čím méně civilizačních obalů nás bude oddělovat od přírody, tím více si ji budeme uvědomovat a více se cítit její součástí.
Konkrétně: kdo bude cítit větší sounáležitost s přírodou? Ten, koho budí raní slunce, celý den chodí venku a musí se podle toho obléct, živí ho příroda, musí si zatopit, když je zima, a večer usíná za svitu hvězd? Nebo ten, koho budí znělka na mobilu, do práce cestuje klimatizovaným autem, sedí od rána do večera u počítače při umělém osvětlení, oblohu za celý den skoro nezahlédne, jídlo si nakoupí (ať je leden nebo červenec, ať je úroda nebo není) v supermarketu podle vlastní chuti a peněženky?

Výchova dětí

* k poznání reálných nebezpečí přírody - aby věděly, co je v přírodě nebezpečné a čeho se bát opravdu nemusí.
* Seznámení se s různými pohledy na vymezení přírody, tedy co příroda je a co už není, např. z hlediska biologického, estetického a duchovního. Například: Je park příroda? Je příměstský lesopark příroda? Jsou přírodou uměle vysazované smrkové monokultury? Je přírodou důlní halda nebo opuštěný lom? Je přírodou krajina s poli a dálnicí? A jsou přírodou květiny na balkóně?
Uvažování nad tím a přemýšlení, jaké má naše vymezení přírody pro nás i pro přírodu důsledky.

Rozvinout pravdivý obraz přírody,

jehož součástí budeme i my, může pomoci...
* Pobývání v přírodním prostředí různých druhů (různé druhy lesa, louky, mokřady, vrcholky hor), v nejrůznějších ročních dobách a za nejrůznějšího počasí. Přírodu jako takovou nikdo opravdově nepozná při idylických procházkách „po cestičce, když svítí sluníčko“.
Čím rannější je opravdový kontakt s přírodou je, tím lépe.
* Srovnání podoby toho, jak je příroda zachycována např. v televizních reklamách, filmu, knihách a počítačových hrách, s tím, jaká je doopravdy. Chránit děti před tím, aby si přírodu skrz taková znázornění démonizovaly, ale také idealizovaly. Příroda není plná krvežíznivých potvor a smrtícího hmyzu, ani není rájem, kde si roztomilý králíček hraje s usměvavým krokodýlem.

Etologie savců

 rozvinuto zejména rozmnožovací a sociální chování, tvorba společenstev (societ)
 vztahy nadřazenosti a podřazenosti (dominance a submisivita)
 society s dominantním postavením samice-matriarcháty
 významná je péče o mláďata, většina savců je polygamních
 savci tvoří teritoria, která si značí hlavně pachem
 savci jsou schopni komunikace pachovými, zvukovými a zrakovými signály
 savci jsou schopni učení

Význam savců
 potrava, konkurence a hrozba člověku
 pozměněna skladba v ekosystémech, dnes snaha k původnímu stavu
 domestikace savců byl důležitý krok k přežití lidstva
 některé druhy škodí (hraboši), jiné jsou rezervoáry chorob (lišky)

Ekologie savců

 úsporný energetický režim
 podzemní, zemní, stromoví, vodní, létaví
 čím větší živočich, tím méně potravy v poměru k tělu
 většina savců jsou primární konzumenti, některé druhy jsou potravně specializované, všežraví, nejpůvodnější jsou hmyzožraví, masožraví, mrchožraví, živící se krví nebo planktonem
 tři typy rozmnožování-kožovitými vejci, nedokonale vyvinutými mláďaty, dokonale vyvinutými mláďaty
 říje savců závislá na podnebí a délce březosti, utajené oplození, utajená březost
 počet mláďat nízký, mláďata druhů žijících v úkrytech bývají holá, slepá a hluchá, málo pohyblivá s nízkou schopností termoregulace, mláďata kopytníků bývají osrstěná, s fungujícími smysly a schopností následovat matku, zvláštním případem jsou mláďata primátů nošená na těle matky, vývoj savců od narození je kratší u malých druhů