vznik umění = asi 35 tis. př. n. l.

nejprve zdobení, malby v jeskyních, rytiny ve skalách na kostech
jeskyně Altamira ve Španělsku, Lascaux ve Francii
souvislost s magickými obřady (malír –lovec- chtěl zvíře očarovat, zbavit síly)
později i malé sošky zvěře (materiál: kámen, kost, mamutí kly, dřevo)
pak také sošky žen (matek) – plodnost, zdůrazněna hruď a boky, úcta k ženě
ozdoby: spony, jehly, náramky, náhrdelníky
vznik náboženství
• strach, bezmoc = potřeba vysvětlit si přírodní jevy
• víra v tajemné, neviditelné bytosti; snaha získat si jejich přízeň
• náboženské obřady: oběti (potrava) a pohřbívání; hrob – projev úcty k mrtvému
• péče o mrtvé, výbava do hrobu
NEOLIT
• různé tvary a různá výzdoba keramických nádob:
• lineární (volutová) – Bylany u Kutné Hory
• vypíchaná – Praha-Šárka
• malovaná – jižní Morava

Následník

Další samec slona afrického se jmenoval „Petr II.“ a přicestoval do Prahy 16. 7. 1969, tedy ještě před Svádhínovou smrtí. Přišel z Curychu, ale pocházel z Krűgerova národního parku v JAR. Byl vlastně darem švýcarských dětí dětem československým, který byl financován švýcarskou firmou Rivella A. G. Rothrist v rámci reklamní kampaně na nápoj z tropických plodů a s tím spojené velké dětské soutěže.

Poslední

vážení z 28. 1. 1970 ukázala hmotnost 725 kg. Bohužel se mu jeho velká chuť k jídlu stala osudnou. V březnu 1970 se jednou v noci dostal ze svého boxu do chodby starého pavilonu, kde bylo uloženo granulované krmivo pro všechna zvířata pavilonu, a značnou část ho sežral. Krmivo ještě ke všemu mělo vysoký obsah soli a ta byla příčinou slonovy smrti. Uhynul 13. 3. 1970 na následky otravy solí.

Dne

18. 12. 1968 byly uspořádány slavnostní křtiny za účasti indického velvyslance s chotí. Na slůně se velmi vázala slonice Gulab a oba chodili na vycházky po zoo i okolí.. Svádhín byl velmi žravý a trochu otylý slon. První přesné měření z 16. 12. 1968 ukázalo 113 cm a vážení ze 4. 3. 1969 pak 410 kg. 16. 1. 1969 měřil 115 cm a 16. 2. 1969 122 cm; 19. 5. 1969 - hmotnost 489 kg, výška 130 cm.

Nevlastní syn

6. 3. 1975 měřila 245 cm. Měření byla pak přerušena až do začátku 90. let. Z dalšího období: 31. 10. 1990 - 251 cm; 18. 12. 1992 - 259 cm a 10. 4. 2001 – 270 cm. Gulab žije v pražské zoo dosud a je nejen naším nejstarším slonem, ale i rekordmankou v délce pobytu – 5. 6. 2002 dosáhne ve svých 42 letech 36. výročí pobytu v Praze.
V pořadí sedmým pražským slonem byl od 28. 11. 1968 samec slona indického „Svádhín“. Ten přicestoval do Prahy prostřednictvím švýcarské firmy Kűnzler ve věku 9 měsíců. V době příchodu měřil přes 100 cm a hmotnost byla odhadnuta na 250-300 kg. Jeho cena byla 68 104.- Kčs.

Slonice

se narodila ve stájích pracovních slonů pana Sharmy, ale protože prý podědila značnou tvrdohlavost po své matce, nebyla jako pracovní slon perspektivní. Že dokáže být skutečně tvrdohlavá, jsme se mnohokrát přesvědčili i my, zejména v jejím mladším věku. V době příchodu jí byl 6-7 let, vážila 1850 kg a měřila 200 cm. Gulab byla vážena a měřena častokrát, proto uvedu jen několik čísel: listopad 1970 - hmotnost 2500 kg, výška 238 cm; 24. 7. 1973 - hmotnost 2990 kg; v říjnu 1973 měřila 243 cm; 11. 10. 1974 hmotnost 3190 kg;

Těchto 5

slonů tvoří I. etapu historie vystavování slonů v pražské zoo. 10 měsíců po odchodu Petra I. byl sloní výběh starého slonince prázdný. Druhá etapa započata příchodem asijské slonice Gulab v roce 1966.

Růže
Asijská slonice „Gulab“ přijela do Prahy dne 5. 6. 1966 v 9 hodin. Byla v transportní bedně, kterou vezl kamion z jugoslávského přístavu Rijeka v doprovodu tehdejšího inspektora Ivana Falty. Gulab, což v překladu znamená růže, k nám přicestovala prostřednictvím PZO Metalimex jako dar pana M. M. Sharmy. Pan Sharma, majitel firmy Ram Bahadur Thákur & Co z indického New Delhi, v té době čile obchodoval s Československem.

Dne 5. 1. 1968

v 6 hodin ráno uhynul. Pitva ukázala akutní dekompenzaci srdeční činnosti na základě dystrofických změn myokardu a další poškození orgánů.

Konec první etapy
Mezitím, v roce 1956, pobyl v pražské zoo krátkou dobu 3 měsíců osmiměsíční samec asijského slona jménem „Pepík“. Byl dovezen 25.6.1956 z Vietnamu jako dar vietnamské vlády. Pocházel z odchytu.Po dobu svého pobytu byl umístěn v dřevěné ubikaci provizorního „žirafince“ v horní části zoo. V té době byli v Praze již dva sloni, z toho 1 dorůstající samec – Petr I., proto byl Pepík dne 6. 10. 1956 převezen do Zoo Ostrava. Tam uhynul v lednu 1964, kdy nejprve spadnul do příkopu a pak utrhnul topení.

Reagoval

vzápětí – zdravým pravým klem vyrazil část výdřevy přední stěny transportky a při tom si ulomil i tento kel. Dřevěná výplň byla nahrazena železnými traverzami a transportka byla pomocí 2 jeřábů naložena na specielní podvalník a dopravena na nádraží a vlakem do Ostravy. Po celou dobu ostravského pobytu měl Petr velike zdravotní potíže způsobené ranou po ulomeném klu, kterou absolutne nebylo možné ošetřovat.

Umístění

Petra I. bylo proto dohodnuto v Zoo Ostrava, která měla jediná u nás vhodný a hlavně volný pavilon. Náročný transport se uskutečnil dne 28. 7. 1965 a stal se vzpomínanou událostí v historii pražské zoo. V NHKG Ostrava byla pro Petra vyrobena specielní pevná transportní bedna. Byla umístěna do výběhu naproti vratům pavilonu a slon do ní měl být vlákán. To se nepovedlo a nakonec musel být do bedny vtažen pomocí kladkostroje a mnoha zaměstnanců.

Až do svého

úrazu byl dobře ovladatelný. Jak však dospíval, začal se stávat nebezpečným slonici Duně, kterou od podzimu 1959 napadal kly. Ke zhoršení situace došlo po ulomení levého klu 3. 10. 1959, při kterém došlo k otevření pulpy a následným komplikacím způsobeným nesnadným ošetřováním rány. Hnisající rána vyvolávala občasné stavy zvýšené agresivity, která měla za následek nespolehlivost a vedla k opakovaným poškozováním ubikace.

První afričan

Čtvrtým pražským slonem, zároveň však prvním slonem africkým, se stal 5.11.1953 samec jménem „Petr“. Tomuto slonovi byl později ke jménu připojen přídomek první. Byl zakoupen, stejně jako Baby, od německé firmy Hagenbeck jako asi tříletý. Pocházel z odchytu v Tanganice. Po dobu 7 let, až do roku 1960, byl společníkem slonici Duně a stejně jako ona byl cvičen (známé bylo jeho „počítání“).

Asijská slonice

„Duňa“ byla zakoupena od německé firmy Ruhe za 19 000.- DEM a přišla 18. 12. 1952. Informace o jejím původu jsou nejasné, údajně měla být stará 3,5 roku, někteří pamětníci však tvrdí, že byla straší. Pocházela prý z nějakého francouzského cirkusu, kde se neosvědčila v drezúře a proto byla prodána. V pražské zoo byla cvičena stejně jako Jumba. Tato slonice byla 3. 10. 1960 odprodána firmě Zoocentrum Moskva a údajně odešla do Kyjeva.

Další v pořadí

Druhým slonem v pražské zoo byla asijská slonice jménem „Jumba“, která byla dovezena 8. 3. 1951 od německé firmy Mohr (Ulm). Přestože byla získána ještě před odchodem Babyho do SSSR, sloni se vlastně nepotkali. Jumba byla umístěna do odchodu Babyho odděleně. Při svém příchodu měla přibližnou hmotnost 800 kg a její inventární cena byla stanovena na 160 tisíc Kčs. Slonice byla velmi přátelská a učenlivá, v zoo však žila pouhé 2 roky a 4 měsíce. Dne 14. 7. 1953 uhynula – její pitevní nález se nedochoval, ale údajně uhynula na následky překrmení cukrem. Krátkou dobu měla i společnici – slonici Duňu.

Baby

se s tím však vyrovnal bez následků. Prvním ošetřovatelem Babyho byl Miloš Krinert, pozdější inspektor zoo. Baby však dospíval a již roku 1937 začaly potíže s jeho ovladatelností. Ty se stupňovaly a pro Babyho byla ubikace málo pevná - několikrát musela být zpevňována, až se nakonec situace stala udržitelnou. Slon Baby žil v zoo až do 28. 8. 1951, kdy byl po 18 letech a 1 měsíci pobytu v zoo odprodán sovětské obchodní organizaci Zoocentrum Moskva a odcestoval údajně do Kyjeva.

V té době

mu také byly změřeny kly: levý měřil 10,5 cm a pravý 10 cm. Známe rovněž složení tehdejší krmné dávky: 2 kg chleba, 8 kg ovsa, zeleniny, sena a trávy co chtěl a rád žral větve. Dne 27. 4. 1935 již měřil 173 cm a vážil 1300 kg. Posledním dochovaným přesným údajem o měření je výška 208 cm ze 7. 2. 1936. Také víme, že mu 23. 5. 1936 vypadla stolička o hmotnosti 75 g a dne 25. 1. 1937 si ulomil pravý kel v délce 25 cm. Ulomený kel měl otevřenou pulpu, což je pro slony velice nepříjemné a často i fatální zranění.

Slavný Baby

Prvním pražským slonem ( a také prvním slonem v československých zoo) byl samec slona asijského jménem „Baby“. Přišel do Prahy 17. 7. 1933 z Německa, odkud byl zakoupen prostřednictvím firmy Wilhelm Hagenbeck za 51 000.- Kčs. Tento slon pocházel z odchytu na Cejlonu a v době příchodu mu podle dostupných údajů bylo 15 měsíců, vážil 400 kg a měřil 125 cm. Sloni jsou pro zoo velmi atraktivní zvířata a pokud jde o slůně, je tato popularita o mnoho vyšší. Díky mnoha zprávám z tehdejšího tisku máme z jeho pobytu i dost údajů, zejména z prvního období. Tak například 8. 12. 1933 dosahoval výšky 142 cm a 10. 3. 1934 měřil 150 cm a vážil již 858 kg. Po 1 roce pobytu měřil 160 cm a vážil 974 kg.

Historie

Historii pražských slonů je možné z časového hlediska rozdělit do dvou etap. Tou první je období mezi lety 1933 a 1965 – v té době prošlo zahradou celkem 5 slonů (2,2 slon asijský a 1,0 slon africký). Druhá etapa začíná rokem 1966 a trvá dosud; do současnosti v tomto období prošlo zahradou celkem 9 slonů (2,3 slon asijský a 2,2 slon africký).
Do roku 1971 byli sloni umístěni ve starém pavilonu z roku 1933, který dnes již neexistuje a který stával v místě dnešního výběhu jeřábů mandžuských poblíž vchodu v dolní části zoo. V roce 1971 byl dokončen nový pavilon pro velké savce, do kterého byli sloni převedeni. V průběhu l. etapy byli v zoo drženi společně maximálně 2 sloni, nejvyšší počet pak byl zaznamenán ve 2. etapě, kdy krátce po otevření nového pavilonu bylo vystavováno až 7 slonů ve 2 druzích a 4 poddruzích, z toho byli 3 samci.

slon

Historie soužití slona a člověka je stará více jak 5000 let. První slon se do Evropy dostal jako dar Karlu Velikému od bagdádského kalifa Hamma-al-Rašída v r. 802. V porovnání s těmito pouhými dvěma dávnými údaji je historie chovu – nebo lépe řečeno vystavování – slonů v pražské zoologické zahradě opravdu nicotná.
První slon přišel do Prahy v roce 1933, tedy necelé 2 roky po otevření zoologické zahrady pro veřejnost.

Mroži

Mroži jsou velká polořadovka-vodní savci to studovat interně chladný Arktida moře severní polokoule. Dva subspecies být Atlantik, Odobenus rosmarus rosmarus, a Pacifik, Odobenus rosmarus divergens. Mrož Pacifiku je mírně větší, muž vážit až 4000 liber.
Odobenus je smíchán od “odous” Řek pro zub a “baino” Řeka pro procházku, založený na pozorováních mrožů používat jejich kly, aby táhnul sebe podél. Rosmarus je založený na Švédském slovu pro mrože. Divergens je založený na Latině pro odbočku odděleně, se odkazovat na kly.

polární liška

Málokterý obyvatel arktických oblastí je tak dobře vybaven pro přežití v místech věčného chladu jako polární liška.Není vybíravá, pokud jde o stravu, a v hubené sezoně rodí jen tolik mláďat, aby se všechna dokázala uživit. Když se stočí do bělostného zimního kožíšku, může ve spánku přečkat i ty nejtvrdší mrazy.Obyvatelé oblastí pod hranicí věčného sněhu nemohou být příliš vybíraví. Musí se spokojit i s nepatrnými zbytky potravy a vážit za nimi dlouhé hodiny cesty. Půda je tu devět měsíců v roce zamrzlá a za prudkých zimních bouří klesá teplota často až na minus padesát stupňů Celsia. V prosinci zapadne bledý sluneční kotouč za obzor a znovu se vynoří až po dlouhých dvou měsících. V takových podmínkách přežívá jen několik zvířecích druhů, například pižmoň severní (viz 100+1 ZZ č. 7/2000), medvěd lední nebo liška polární (Alopex lagopus) .

les

zv_les1.wav;Lišky jsou psovité šelmy s huňatým ocasem. Žijí v lesích. Přes den odpočívají ve svých doupatech, kterým říkáme nory. V noci se vydávají na lov. Loví drobná zvířata, především myši a hraboše. Lišky přenášejí nebezpečnou nemoc - vzteklinu. Nemocné lišky ztrácejí svou plachost. Proto nikdy nesmíte na krotké lišky sahat.;liška
zv_les2.wav;Medvěd hnědý je největší evropská šelma. U nás žije pouze ojediněle, když se zatoulá ze Slovenska. Medvěd je všežravec. Loví různé živočichy, ale chutná mu i ovoce, houby a maliny. Za pochoutku považuje med. V zimě upadá do zimního spánku, ze kterého se občas probouzí.;medvěd
zv_les3.wav;Jezevci žijí v lesích v rodinných skupinkách. Jsou to silná, ale bojácná stvoření. Jezevci jsou všežravci. Jedí trávu, ovoce, oříšky, malé savce, žížaly a vajíčka. Ve dne jsou jezevci ve svých podzemních doupatech, tzv. brlozích. Jezevci jsou nejaktivnější večer.;jezevec
zv_les4.wav;Domovem srnce jsou lesy a louky. Na pastvu vychází brzy ráno a pozdě večer. Koncem října shazuje parohy. Samice se nazývá srna a mládě je srnče.;srnec

Umely odchov kocek

Nejjednodušším způsobem umělého odchovu je podložení mláďat kojící kočce nebo feně, která převezme veškeré starosti o mládě. Pokud nebylo mládě vůbec vlastní matkou kojeno je výhodné, když náhradní matka má ještě mlezivo, které obsahuje důležité látky pro obranyschopnost organismu, má zvýšený obsah sušiny, bílkovin a tuků. U kočkovitých šelem dochází k přenosu pasivní imunity částečně ještě před porodem. Jestliže se nám nepodaří získat adoptivní matku, musí veškerou starost o mládě převzít chovatel. Náhradní mléka upravujeme podle složení mléka odchovávaného druhu. Vynikající náhražkou je např. sušené mléko Esbilac vyráběné v USA. Je určeno pro odchovy psovitých šelem, ale můžeme je s úspěchem použít i pro mláďata koček nebo i jiná zvířata, která mají podobné složení mléka.

cvrcala

Nejmenší drozdovitý pták Evropy, menší než drozd zpěvný, délka těla 20-22 cm. Svrchní strana těla je jednolitě hnědá s výrazným bílým pruhem nad okem, hruď je bělavá, po stranách narůžovělá a hustě tmavohnědě tečkovaná, břicho je bělavé, boky a střed spodní strany křídel jsou rezavočervené. Hnědé líce jsou zespodu bíle lemované a od báze zobáku vede dolů tmavý proužek. Samec = samice. Mláďata nemají rezavé boky, záda jsou skvrnitá. Prachový šat je šedohnědý. Na podzim a v zimě je velmi pospolitý.

kravy

Většina z nás si pod představou využití výkalů vybaví hnojení pozemku, nebo anaerobní rozklad v tancích za vznik plynů, které se následně spalují v hořácích k ohřevu užitkové vody, a nebo bioplyn pohánějící spalovací motory. Nové poznatky svědčí i o jiné možnosti zužitkování exkrementů - v palivových článcích k výrobě elektrické energie.