Ježek

(Erinaceus L.), jméno rodu hmyzožravců (Insectivora), zástupce čeledi ježků (Erinacei), kteří
mají tělo nahoře (již od čela) i po stranách pokryto tuhými a pružnými ostny; mezi těmi jest na
hřbetě srst hebká, jinde po těle dosti hrubá. Jen vzácnou náhodou bývají nalezeni ježkové bez ostnů,
toliko hrubými a tuhými štětinami pokrytí. Na hřbetě mají silný sval podkožní, jímž se u ježka schouleného
bodlinatá kůže na vše strany roztáhne. Neveliká hlava jest prodloužena v rypáček, zavalité a krátké
tělo spočívá na krátkých nohách, jež mají po pěti prstech (zadní zřídka po 4); ježkové jsou ploskochodci.
Krátký ocas jest všecek srstí porostlý. Chrup jest složen ze 36 zubů; máť předních zubů (i) 3/2,
špičáky (c) 1/1, mezerních zubů (p) 3/2, stoliček (m) 3/3 (Leche). V hořejší čelisti jest za předními
třemi zuby jednohrotý špičák (o 2 kořenech, což jest u této čeledi charakteristickým), za ním pak
6 zubů jednohrotých (p) i mnohohrotých (m); v dolejší čelisti jest za předními dvěma zuby nepatrný
špičák, za ním 4 zuby mnohohroté a poslední nepatrný jednohrotý. Ale u starších zvířat bývají hroty
k nerozeznání otřelé. Ježkové žijí ve všech zemích starého světa. přebývají v hájích a zahradách,
na polích a na lukách, a to v houštinách, v dutinách stromů a ve skulinách skalních. Jsou ssavci
masožraví i býložraví; živí se jak drobnými ssavci, ptáčaty, obojživelníky, hmyzem, slimáky a červy,
tak i drobnými kořínky, hlízami a plody rostlin. U nás zimu prospí. Ze 14 druhů nejznámějším jest
náš [Ježek] obecný (Erinaceus europaeus L.); má čenich pohyblivý, lysý, na předu přímo uťatý a tato
přední ploška jest jako obroubena stlustlým okrajem; oči jsou malé, boltce široké, ale kratší než
polovina hlavy. Tělo dorůstá délky 25-30 cm (v tom délka ocásku as 4,5 cm). Srst má v lících barvu
žlutavou, jinde po stranách hlavy tmavší, až hnědou, kníry jsou černé a za okem jest skvrna bělavá;
vezpod jest srst tmavošedá, někdy do hněda zbarvená, jindy naopak světlejší, nažloutlá nebo našedivělá,
a za přední nožkou jest podélný pruh světlejší. Ostny jsou oblé, podél ryhované, barvy žlutavé,
uprostřed a na špici černohnědé. Samice bývá větší, barev světlejších a má také štíhlejší čenich.
[Ježek] obecný žije v Evropě kromě končin studenějších i v severní Asii, přebývá v rovinách i na
horách (až do výše 2000 m), nejraději v listnatých. lesích a houštinách, ukrývá se v dutých pařezech,
hustých plotech, v děrách a hromadách listí nebo chrastí. Spává ve hnízdě zrobeném z lupení, mechu
i slámy. Pobíhaje za kořistí mívá čenich k zemi skloněný; živí se po přednosti hmyzem, pak žížalami,
slimáky, ale popadá i myši a menší ptáčata; jest rozhodně ssavcem velice užitečným. Mívá půtky i
s hady, ano jed zmijí prý mu neublíží. V nebezpečí schoulí tělo v ježaté klubko, maje hlavu, nožky
a ocas přímo pohromadě. Dobou páření jest duben a květen; po 7 nedělích mívá samice 6-8 mláďat s
bodlinami v kůži již pohotovými, jež také záhy ven vyrůstají. U nás jsou ježkové pohříženi v zimní
spánek od prvních mrazů podzimních až asi do března. Lidé je mívají v domácnostech zajaté, aby šváby
a j. hmyzy lapali; masa ježčího cikáni požívají.-V Asii žije menší E. auritus Pall. se zrnitými
bodlinami, v severní Africe E. Pruneri, jen se 4 prsty na zadní nožce.