Vytvořit potřebu kontaktu s přírodou může pomoci...

* Od ranného věku čas trávený v přírodě (a s přírodou) ve společnosti dospělého, jehož osobní vztah k přírodě je co nejrozvinutější. Takový dospělý je pro dítě (v případě, že k němu dítě může mít důvěru a je rádo v jeho společnosti) průvodcem, ochráncem, ale také vzorem pro vztah s přírodou. Od něj se učí, jestli pro něj příroda má být zdrojem stresu nebo uvolnění, jestli se má všeho v přírodě bát a štítit (tedy zdali je všechno „fuj!“) nebo je přírodní prostředí pro člověka přirozené a svým způsobem domácké.