Angličtina

nemá na rozdíl od češtiny dokonalý systém dvousložkového názvosloví pro pojmenovávání orga¬nismů jako má latina a čeština. Jednotlivé rody - jak jejich jména máme v češtině a původně i v latině jako jazyku pro vědecká pojmenovávání organismů - nemají stejná jména pro všechny druhy daného rodu. Tato jména jednotlivých druhů se tvoří někdy odvozením od základního jména označujícího celý rod a všechny druhy daného rodu se pak odvozují podobně jako v češtině. Někdy, v případě rodů s naprosto běžnými druhy, se stává, že každý druh jednoho rodu má jméno naprosto odlišné od ostatních druhů. Velmi časté je, že pro jeden jediný druh existuje několik jmen odvozených od různých základů.

Druhové jméno

může být dvouslovné (Lorda Howa, kuří nožka, Pátera Crowleye, Skalistých Hor, dračí hlava, hadí hlava, hadí kůže, paví očko, myší ouško, kuří noha, paví noha, psí zub, kočičí dráp, pastuší tobolka, ptačí nožka, kozí list, kozí noha, hadí kořen, sloní noha, kozí pysk, vodní hyacint, kozí květ, černé C, bílé L, rajské zrno, nebo i více slovné (malý kulatý cedrát)

Vyšší taxony zvířat (podčeledi, čeledi, řády, třídy, kmeny) mají často jména podle svého nejtypičtějšího předsta¬vitele (adély, bejry, čejky, bojgy, čížci, čmeli, datli, donky, dropi, fryny, gudey, houby, hučky, ježci, kajky, kloši, krabi, krtci, křísi, kuňky, lelci, letci, luňci, lysky, máčky, majky, malpy, mloci, mšice, můrky, můry, návky, okáči, pandy, parmy) jiné bez představitele téhož jména (červi, hadi, plazi, žáby, letouni, savci, ptáci, obojživel¬níci, lovci, dravci, motýli, opice, ovádi, pěvci, šelmy)
podčeledi mají jména obvykle od podstatného jména v množném čísle a to jednoslovné nebo víceslovné
čeledi tvoří jména z názvu typického přestavitele s příponou –ovití u rostlin -ovité

Některé rody

mají pouze jeden druh a jméno druhové neexistuje nebo se nepoužívá (kiang, khur, jak, adšari, banteng, arni tamarau, dhoul, indri babakoto, kapybara, orangutan, moroň, hutia-konga, surikata, binturong, jinan dvoulaločný, kukuřice, šimpanz, moroň, hrabáč africký, bongo, nutrie říční, charza, mink, carabao, dudek chocholatý, vlk, moro, dudek, hadilov písař, orlo¬vec říční, hoacin chocholatý, promyka/hrabačka surikata, hra¬báč, ptakopysk podivný, hutia-konga, kapybara, ovíječ, mamut, fenek, vidloroh, dlask, andulka vlnkovaná )

U rostlin

může být druhové jméno podstatné (rdesno blešník, dýně meloun, tykev turek, borovice kleč, borovice kosodřevina, borovice blatka, ostřice pašáchor, rokambol, broskvoň nektarinka, patizon, brukev zelí, hřib kříšť, lilek potměchuť, fíkovník smokvoň, laskavec žminda, laskavec blít, svída dřín, javor klen, javor babyka, rdesno červivec, řebříček bertrám, pryšec kolovratec, kapraď samec, papratka samice, plavuň vidlačka, jeřáb oskeruše, jeřáb muk, jeřáb břek, krvavec toten, chundelka metlice, ostrožka stračka, topol osika, třešeň ptáčnice, česnek ořešec, ořechovec pekan, brusnice borůvka, vičenec ligrus, klikva žoravina, kalina tušalaj, celík zlatobýl, jes¬třábník chlupáček, kosatec pašáchor, pelyněk černobýl, pelyněk brotan, hloh kuří nožka, hřib žlučník, hřib kovář, hřib strakoš, hřib satan, nopál smokvec, fíkovník banyán, fíkovník sykomora, dýně meloun, žanovec měchýřník, oman Christovo oko, ostružiník moruška, ostružiník maliník, srstka angrešt, kopřiva žahavka, hlu¬chavka pitulník, bedrník anýz, miřík celer, hvozdík kartouzek, klejicha vatočník, rozrazil rezekvítek, dub šípák, dub drnák, jasan zimnář, slivoň trnka, slivoň švestka, smrk sitka, smrk omorika, choroš oříš, bezovka ucho Jidášovo, skořicovník kafrovník, ločidlo čertovo lejno, netík vlas Venušin, vlas Magdalenin, kukuřice koňský zub, ibišek čínská růže, mochyně židovská třešeň, pěnišník alpská růže) speciální víceslovné názvy mají třeba druhy rodu citrus (citroník), brassica (brukev), raphanus (ředkev)

druhové jméno

Někdy je druhové jméno živočicha jménem podstatným (fišeri, dibatag, gerenuk, paví oko, hyparete, babax, korrigum, fahak, mrchožrout, tapiti, chaco, ypekaha, koio, tiburo, tabasko, malbruk, neblina, pompadur, dama, kobia, tacarunca, goliáš, boipeva, hranostaj, poustevník, angabonita, troglodyt, kameníček, helicon, chrysus, genutia, batara, zrnojed, Quasimodo, anita, alytes, polyta, jendaja, tepui, halavi, todi, asapan, bejsa, taltuza, polli, krejčík, eskuerso, skvrnatec, kurukuru, suchi-suche, harlekýn, colon, gesta, zampa, parukářka, uhelníček, amakihi, apapane, rudoočko, muskulunga, lodivod, emurančík, harlekýn, gayal, jurakare, alario, kladivoun, tloušť)

Druh

-bývá přídavné jméno označující nějakou typickou vlastnost 1. barvu (černý, modrý, modravý, modro¬bílý), 2. velikost (nejmenší, menší, malý, prostřední, velký, vetší, největší), 3. geografické umístění (severní, jižní, západní, východní, severovýchodní, africký, severský, evropský), 4. velikost nějaké části (velkozobý, velko¬hlavá, malouchá, malošupinná, velkoústý), 5. barvu části těla (zelenonohý, zelenohlavý, zelenoocasá, zeleno¬boká, zelenokřídlý, zelenooká), 6. přivlastňovací jméno (Cookův, Wilhelmínin, Herminina).

Naprostá většina názvů

zvířat v češtině se skládá z dvouslovného pojmenování. První slovo označuje rod a druhé druh. Třetí slovo obvykle, pokud je přítomno, označuje geografický poddruh.


Nejdelší jednoslovné názvy jsou (trochodendronotvaré, lichořeřišnicotvaré a pochvostětnatkovité) pro skupiny a (brasoleliokatleja) pro rostliny a (chroustnatěnka, klikatočárnice, kraspedomonáda, pestrosvítivec, plameno¬skvrnka) pro živočichy a (drobnovýtruska) pro houby.

Někdy je rodové jméno dvouslovné (paví oko, myší ocásek, vraní nožka, jelení jazyk, vlčí bob, vraní oko, žabí símě, ptačí zob, vodní mor, americké padlí, prašná sněť, evropské padlí, hadí mord, hadí mordec, vánoční hvězda, boží dřevec, hadí kořen, maří list)

Některá rodová jména jsou kříženci ( plevelnatec + trojzubec, pětiprstka + běloprstka, hloh + mišpule, hnidák + turan, kostřava + jílek, marunek + rmen, okrotice + kruštík, pětiprstka + prstnatec, sikavice + čekanice, sikavice + čekánek

názvosloví zvířat a rostlin

Rod- bývá jednoslovné podstatné jméno, kteréhokoliv ze tří mluvnických rodů. Má od dvou (lo) písmen více. Tři písmena (ara, bér, bez, bob, buk, čáp, ďas, dub, emu, hýl, jak, kos, kůň, kur, kyj, lao, len, lín, lír, mák, moa, mol, muk, mul, myš, páv, pes, pýr, rak, rez, rýt, síh, sob, sup, sýc, tis, tok, tui, veš, vlk, výr, zej), čtyři písmena (adas, agus, alka, alky, amur, anoa, axis, bobr, bodo, bulu, cejn, čája, čápi, čego, čuňa, doga, drop, fosa, fosy, fret, gara, gila, gisu, guan, hadi, hádě, hasu, hero, hmyz, hoko, humr, husa, husy, chrt, ibis, inka, kagu, kako, káně, kapr, khur, kiwi, kloš, koro, koza, kozy, krab, křís, kudu, kuna, kuny, kuru, kusu, lama, lidi, lori, losi, maki, mara, mary, mera, mery, meta, mlok, mlži, mník, moho, moko, moli, mrož, mula, můra, můry, nody, ohař, okáč, orel, orka, osel, ovád, ovce, paka, paky, pika, pipa, pipy, pita, plch, plži, poto, potu, psík, pudu, puma, raci, roup, rusi, ryby, saki, siba, sika, slei, slon, sobi, sovy, supi, šama, štír, šváb, tahr, tana, tany, teju, titi, toko, tuři, tygr, úhoř, upír, úšeň, vari, vasa, viry, vlha, vlhy, vosa, vosy, vyza, zako, zebu, zéva, zévy, zlak, zora, zubr, žáby).

Gibon černý

Řád - Primáti
Latinský název - Hylobates concolor


Giboni tvoří přechodnou skupinu mezi vyššími opicemi a lidoopi. Jako lidoopi mají zakrnělý ocas, široký hrudník, velký mozek a postrádají lícní torby. Na opice upomíná malý vzrůst a zakrnělé sedací hrboly na zadku. Je vysloveně stromovým zvířetem. Pohybuje se velmi rychle a bezpečně komíháním ve visu. Velmi silný hlas, kterým se občas ozývá slouží nejen jako dorozumívací prostředek, ale i jako zvukové označování teritoria.
Zbarvení tohoto druhu je velmi zajímavé. Mláďata se rodí žlutohnědá, později tmavnou až do černé barvy.

Makak lví

Řád - Primáti
Latinský název - Macaca silenus
Výhradním životním prostředím jsou deštné pralesy ve státech Madrás a Kérala v jihozápadní Indii. Žije v menších společnostech. Živí se především rostlinnou potravou.V zajetí se rozmnožuje poměrně vzácně. Po 7 měsíční březosti mívá 1 mládě. Dožívá se kolem 20ti let.

MEZINÁRODNĚ CHRÁNĚNÝ DRUH!

* Možná někoho napadne, že v této složce chybí kontakt s přírodou – ano, chybí. Opravdu si myslím, že abychom chránili přírodu, nemusíme s ní být v kdovíjakém kontaktu – stejně jako nemusíme osobně znát černochy, Vietnamce nebo Romy, abychom byli přesvědčenými odpůrci rasismu. „Být ohleduplný k přírodě“ přirozenou součástí lidské slušnosti stejně jako „Nebýt rasista“ – a bylo by to projevem, že k přírodě již nejsou přátelští jen jednotlivci, ale naše kultura.
Díky ekologickému vědomí dítě a jednou i dospělý člověk pochopí, čím vším ubližují přírodě, naučí se přijímat za to svou zodpovědnost a hledat způsoby, jak by se k ní mohli chovat šetrněji. A díky tomu může být na světě méně bolesti a utrpení