Plazi v Evropě

Mnohem ještě chudší jest počet plazů a obojživelníků, jichž má Schreiber jen 95 druhů (asi
100 dr. nanejvýše), kdežto počet jich na zeměkouli vzrostl teď asi na 4000 dr. (po 1600 dr. hadů
a ještěrů, 800 žab, 200 želv) z 1500 dr. známých Dumérilovi. [Evropa] v tom ohledu je chudší nežli
sama Australie (200 druhů Krefft), jíž se sice rovná i v ptactvu (750 dr. Ramsay); jen ve vlastních
Salamandridech má [Evropa] většinu (18 dr. z 24 dr. známých dle Boulengera). Želv má [Evropa] na
celině jen 4 dr., a to jen v jihu, po 2 zemských (Testudo graeca a T. nemoralis) a 2 bahenních (Emys
caspica a E. europaea čili lutaria). První 3 jsou středomořské (až do Ršavy), E. europaea jest na
vých. (do Orenburka a Orlu) a záp. (do Švýcar záp. i sev. Německa až Poznaně, Livonska). Hojnější
jsou ještěři a vlastní amfibie (žáby a mloci). Prvních počítá Boulenger 38, Schreiber 35 dr, druhých
Boulenger 35 dr. (17 žab). Hadů jest jen 22 až 24 dr., neb tito jsou zimomřivější než ještěři, a
ti zas než žáby, a tyto než mloci, kteří v jižnějších končinách (od Středomoří) scházejí. U ještěrů
mají převahu Lacertidy (18 dr.), které severně od Alp panují (mimo slepýše). Počet jich proto roste
od sev. k jihu; tak má Anglie 2, Polsko 4, Švýcarsko 5, Italie 16, Španělsko 15 dr. jistých, Řecko
26 dr. K jihu přibývá 4-8 dr. Agamidů, Scincidů, Gekonidů (5 dr.), obyč. po celém Středomoří rozšířených,
pak chamaeleon v Andalusii a Blanus cinereus (z amerických Amfisbaen) ve Španělsku. Zajímavý je
endemický Phyllodactylus europaeus z palaeotropického rodu v Sardinii, ostr. Tyrrhenských, na Mte
Argentariu, na Cypru dle Bedriagy, v Dalmacii dle Kolumbatoiče, rovněž jako jihovýchodní Ablepharus
pannonicus (Rus, Albanie, Řecko). Vymřelé, nynějším americkým příbuzné Iguany popsal Filhol z fosforitů
quercyských, rovněž i jiné, jako Palaeovaranus cayluxi, příbuzný nynějším palaeotropickým varanům
Středoasijský stepní rod Phrynocephalus jde až do Rusi. Slepýš (Anguis frangilis) je z čeledi severoamerické
Z hadů v [Evropa]-pě nejvíce Colubridů. Též jsou zde 2 Vipery z jihu, a pochybno, zda Trigonocephalus
halys (čel. Crotalidae) asijských stepí až sem dosahuje (Strauch zaznamenává jej u Volhy). Psammofis
sibilans našel se v jediném exempláři u Donu. Z jižních forem docházejí do Středomoří Callopeltis
insignitus a Tarbofis vivax. Coronellidy mají 3 dr., z nichž Coronella austriaca rozšířena i sev.
od Alp. Vých. Středomoří má podzemní druh Typhlops vermicularis v Řecku, kde i Eryx jaculus (Boid,
Cyclady). Oba jsou tropické formy staré, k nimž 3 příbuzné jsou Palaeryx fossilní v Anglii a Francii,
Heteropython euboďcus v Kumi. Největší had [Evropa]-py jest Zameris viridiflavus, jenž mívá v Středomoří
až 2,6 m délky. Žáby evropské jsou rozhodně rázu palaeotropického. Jest tu 6 Ranid (jichž maximum
indické 109 dr.), avšak Hyla viridis jest zástupkyní neotropických Hylid i byla již v miocénu frankfurtském.
Bufonidy (3 druhy) jsou všude a Discoglossidy, nejvíce středomořské (14 dr.), mají příbuzný druh
na N. Zealandu. Náš Bombinator jest v Číně; více kosmopolitické jsou Pelobatidy (2 dr. zde, jinak
v Malaisii, Nové Guinei, sev.. záp. Americe). Salamandridy evropské méně jsou četné než americké,
souvislost jich však naznačuje Proteus v Krasu (Noturus americ.) a Spelerpes fuscus ve Španělích
(zde 21 dr. amer.). Zajímava jest přítomnost endemických Salamandrid ve Středomoří (na Sardinii
Triton Rusconi, na Korsice Tr. montanus, ba i Rumunsko má svůj horský typ (Tr. Montadoni).