zviratkaa

Tuesday, June 15, 2010

Ježek

(Erinaceus L.), jméno rodu hmyzožravců (Insectivora), zástupce čeledi ježků (Erinacei), kteří
mají tělo nahoře (již od čela) i po stranách pokryto tuhými a pružnými ostny; mezi těmi jest na
hřbetě srst hebká, jinde po těle dosti hrubá. Jen vzácnou náhodou bývají nalezeni ježkové bez ostnů,
toliko hrubými a tuhými štětinami pokrytí. Na hřbetě mají silný sval podkožní, jímž se u ježka schouleného
bodlinatá kůže na vše strany roztáhne. Neveliká hlava jest prodloužena v rypáček, zavalité a krátké
tělo spočívá na krátkých nohách, jež mají po pěti prstech (zadní zřídka po 4); ježkové jsou ploskochodci.
Krátký ocas jest všecek srstí porostlý. Chrup jest složen ze 36 zubů; máť předních zubů (i) 3/2,
špičáky (c) 1/1, mezerních zubů (p) 3/2, stoliček (m) 3/3 (Leche). V hořejší čelisti jest za předními
třemi zuby jednohrotý špičák (o 2 kořenech, což jest u této čeledi charakteristickým), za ním pak
6 zubů jednohrotých (p) i mnohohrotých (m); v dolejší čelisti jest za předními dvěma zuby nepatrný
špičák, za ním 4 zuby mnohohroté a poslední nepatrný jednohrotý. Ale u starších zvířat bývají hroty
k nerozeznání otřelé. Ježkové žijí ve všech zemích starého světa. přebývají v hájích a zahradách,
na polích a na lukách, a to v houštinách, v dutinách stromů a ve skulinách skalních. Jsou ssavci
masožraví i býložraví; živí se jak drobnými ssavci, ptáčaty, obojživelníky, hmyzem, slimáky a červy,
tak i drobnými kořínky, hlízami a plody rostlin. U nás zimu prospí. Ze 14 druhů nejznámějším jest
náš [Ježek] obecný (Erinaceus europaeus L.); má čenich pohyblivý, lysý, na předu přímo uťatý a tato
přední ploška jest jako obroubena stlustlým okrajem; oči jsou malé, boltce široké, ale kratší než
polovina hlavy. Tělo dorůstá délky 25-30 cm (v tom délka ocásku as 4,5 cm). Srst má v lících barvu
žlutavou, jinde po stranách hlavy tmavší, až hnědou, kníry jsou černé a za okem jest skvrna bělavá;
vezpod jest srst tmavošedá, někdy do hněda zbarvená, jindy naopak světlejší, nažloutlá nebo našedivělá,
a za přední nožkou jest podélný pruh světlejší. Ostny jsou oblé, podél ryhované, barvy žlutavé,
uprostřed a na špici černohnědé. Samice bývá větší, barev světlejších a má také štíhlejší čenich.
[Ježek] obecný žije v Evropě kromě končin studenějších i v severní Asii, přebývá v rovinách i na
horách (až do výše 2000 m), nejraději v listnatých. lesích a houštinách, ukrývá se v dutých pařezech,
hustých plotech, v děrách a hromadách listí nebo chrastí. Spává ve hnízdě zrobeném z lupení, mechu
i slámy. Pobíhaje za kořistí mívá čenich k zemi skloněný; živí se po přednosti hmyzem, pak žížalami,
slimáky, ale popadá i myši a menší ptáčata; jest rozhodně ssavcem velice užitečným. Mívá půtky i
s hady, ano jed zmijí prý mu neublíží. V nebezpečí schoulí tělo v ježaté klubko, maje hlavu, nožky
a ocas přímo pohromadě. Dobou páření jest duben a květen; po 7 nedělích mívá samice 6-8 mláďat s
bodlinami v kůži již pohotovými, jež také záhy ven vyrůstají. U nás jsou ježkové pohříženi v zimní
spánek od prvních mrazů podzimních až asi do března. Lidé je mívají v domácnostech zajaté, aby šváby
a j. hmyzy lapali; masa ježčího cikáni požívají.-V Asii žije menší E. auritus Pall. se zrnitými
bodlinami, v severní Africe E. Pruneri, jen se 4 prsty na zadní nožce.

Labels:

Monday, June 07, 2010

Hranostaj

Hranostaj. -.- Mustela emiirea.-.-.-.-.-.-

Charakteristika: D‚l-
ka tŘla 24-31 cm,
'', ocas 9,5-14 cm.
Hmotnost 140 a§
350 g. Samiźka je
oproti samci mençˇ
a lehźˇ v pr…mŘru
213 g sameźek
321 g. TŘlo je çtˇhl‚ a prot hl‚. Podle źern‚
çpiźky ocasu ho lze v§dy rozeznat od podstat-
nŘ mençˇ kolźavy. Ostatnˇ druhy tohoto rodu
jsou vŘtçˇ a ani ve vzhledu ani v chov nˇ je
nelze s hranostajem zamŘnit. BŘhem l‚ta m 
hranostaj kr tkou srst s hnŘdou nebo źerve-
navŘ hnŘdou hýbetnˇ stranou a zýetelnŘ oddŘ-
lenou §lutobˇlou stranou býiçnˇ. Zaź tkem zi-
my se srst zmŘnˇ na jasnŘ bˇlou, pouze çpiźka
ocasu z…st v  źern . V zimnŘ je ko§ich mno-
hem hustçˇ a delçˇ. ZmŘna srsti probˇh  po-
mŘrnŘ velmi rychle. Na jaýe naproti tomu se
mŘnˇ srst pomaleji a źasto se lze setkat
s exempl ýi s hnŘdobˇlěmi skvrnami. V oblas-
tech, v nich§ nedoch zˇ ke zmŘnŘ na zimnˇ
çat, z…st vajˇ zvˇýata obecnŘ ponŘkud svŘtlej-
çˇ. Hranostaj se pohybuje velmi rychle v dlou-
hěch typickěch skocˇch. ¬asto se houfuje
a sleduje okolˇ (pan źkuje.)
Věskyt: Hranostaj se vyskytuje v cel‚m mˇr-
n‚m a chladn‚m p smu Eurasie a Severnˇ
Ameriky, od pobýe§ˇ Severnˇho ledov‚ho oce -
nu a§ po Pyreneje, zasahuje na Balk n, na vě-
chod a§ do Japonska. V Severnˇ Americe sah 
na jih a§ do Kalifornie a Virginie. Byl dovezen
a rozçˇýil se na Nov‚m Z‚landŘ. Naproti tomu
chybˇ t‚mŘý v cel‚m Stýedomoýˇ. V are lu sv‚-
ho rozçˇýenˇ se vyhěb  pouze hustěm les…m, ji-
nak se vyskytuje t‚mŘý vçude.
Zp…sob §ivota: Hranostaj lovˇ hlavnŘ naveźer
a v noci, nŘkdy ale i bŘhem dne.
Jeho çtˇhl‚ tŘlo a rychlě pohyb vy§adujˇ źastě
pýˇjem potravy a nesnese delçˇ obdobˇ hladu.
Z toho d…vodu nem…§e ani pýezimovat ve
sp nku. Je t‚mŘý st le na lovu. Navˇc je hra-
nostaj neobyźejnŘ zvˇdavě a jemněm zapˇsk -
nˇm ho lze pýil kat a§ na vzd lenost nŘkolika
metr…, nŘkdy a§ k noze. Lovˇ samostatnŘ, s vě-
jimkou pýˇpad…, kdy sameźek pom h  sh nŘt
potravu pro ml Ôata.
Hranostaj se pohybuje skoky, pýi kterěch se ýˇ-
dˇ źichem, a proto se zvˇýata dr§ˇ źenichem po-
mŘrnŘ nˇzko pýi zemi. Jednotliv‚ skoky dosa-
hujˇ 50 cm u sameźk…, 30 cm u samiźek.
Potrava: Jsou jˇ malˇ savci a§ do velikosti za-
jˇźka, hlavnŘ vçak hraboçi a hryzci, kteýˇ jsou
dokonce honŘni i ve svěch chodbiźk ch. Po-
dle oblasti mohou bět kr lˇci nejhojnŘjçˇ po-
travou, avçak t‚mŘý vçude jsou souź stˇ po-
travy i pt ci.
Rozmno§ov nˇ: K p ýenˇ doch zˇ v l‚tŘ, ale vě-
voj embrya nast v  a§ po pomŘrnŘ dlouh‚m
obdobˇ klidu v pozdnˇ zimŘ, tak§e 3-13 ml -
Ôat se rodˇ a§ na jaýe. Majˇ bˇlou srst a jsou
slep . V 5-6 tědnech zaźˇnajˇ vidŘt a po 3-4
mŘsˇcˇch se pohybujˇ zcela samostatnŘ. NadŘ-
je na pýe§itˇ z visˇ velmi věraznŘ na dostatku
potravy.

Labels:

Wednesday, May 19, 2010

Plazi v Evropě

Mnohem ještě chudší jest počet plazů a obojživelníků, jichž má Schreiber jen 95 druhů (asi
100 dr. nanejvýše), kdežto počet jich na zeměkouli vzrostl teď asi na 4000 dr. (po 1600 dr. hadů
a ještěrů, 800 žab, 200 želv) z 1500 dr. známých Dumérilovi. [Evropa] v tom ohledu je chudší nežli
sama Australie (200 druhů Krefft), jíž se sice rovná i v ptactvu (750 dr. Ramsay); jen ve vlastních
Salamandridech má [Evropa] většinu (18 dr. z 24 dr. známých dle Boulengera). Želv má [Evropa] na
celině jen 4 dr., a to jen v jihu, po 2 zemských (Testudo graeca a T. nemoralis) a 2 bahenních (Emys
caspica a E. europaea čili lutaria). První 3 jsou středomořské (až do Ršavy), E. europaea jest na
vých. (do Orenburka a Orlu) a záp. (do Švýcar záp. i sev. Německa až Poznaně, Livonska). Hojnější
jsou ještěři a vlastní amfibie (žáby a mloci). Prvních počítá Boulenger 38, Schreiber 35 dr, druhých
Boulenger 35 dr. (17 žab). Hadů jest jen 22 až 24 dr., neb tito jsou zimomřivější než ještěři, a
ti zas než žáby, a tyto než mloci, kteří v jižnějších končinách (od Středomoří) scházejí. U ještěrů
mají převahu Lacertidy (18 dr.), které severně od Alp panují (mimo slepýše). Počet jich proto roste
od sev. k jihu; tak má Anglie 2, Polsko 4, Švýcarsko 5, Italie 16, Španělsko 15 dr. jistých, Řecko
26 dr. K jihu přibývá 4-8 dr. Agamidů, Scincidů, Gekonidů (5 dr.), obyč. po celém Středomoří rozšířených,
pak chamaeleon v Andalusii a Blanus cinereus (z amerických Amfisbaen) ve Španělsku. Zajímavý je
endemický Phyllodactylus europaeus z palaeotropického rodu v Sardinii, ostr. Tyrrhenských, na Mte
Argentariu, na Cypru dle Bedriagy, v Dalmacii dle Kolumbatoiče, rovněž jako jihovýchodní Ablepharus
pannonicus (Rus, Albanie, Řecko). Vymřelé, nynějším americkým příbuzné Iguany popsal Filhol z fosforitů
quercyských, rovněž i jiné, jako Palaeovaranus cayluxi, příbuzný nynějším palaeotropickým varanům
Středoasijský stepní rod Phrynocephalus jde až do Rusi. Slepýš (Anguis frangilis) je z čeledi severoamerické
Z hadů v [Evropa]-pě nejvíce Colubridů. Též jsou zde 2 Vipery z jihu, a pochybno, zda Trigonocephalus
halys (čel. Crotalidae) asijských stepí až sem dosahuje (Strauch zaznamenává jej u Volhy). Psammofis
sibilans našel se v jediném exempláři u Donu. Z jižních forem docházejí do Středomoří Callopeltis
insignitus a Tarbofis vivax. Coronellidy mají 3 dr., z nichž Coronella austriaca rozšířena i sev.
od Alp. Vých. Středomoří má podzemní druh Typhlops vermicularis v Řecku, kde i Eryx jaculus (Boid,
Cyclady). Oba jsou tropické formy staré, k nimž 3 příbuzné jsou Palaeryx fossilní v Anglii a Francii,
Heteropython euboďcus v Kumi. Největší had [Evropa]-py jest Zameris viridiflavus, jenž mívá v Středomoří
až 2,6 m délky. Žáby evropské jsou rozhodně rázu palaeotropického. Jest tu 6 Ranid (jichž maximum
indické 109 dr.), avšak Hyla viridis jest zástupkyní neotropických Hylid i byla již v miocénu frankfurtském.
Bufonidy (3 druhy) jsou všude a Discoglossidy, nejvíce středomořské (14 dr.), mají příbuzný druh
na N. Zealandu. Náš Bombinator jest v Číně; více kosmopolitické jsou Pelobatidy (2 dr. zde, jinak
v Malaisii, Nové Guinei, sev.. záp. Americe). Salamandridy evropské méně jsou četné než americké,
souvislost jich však naznačuje Proteus v Krasu (Noturus americ.) a Spelerpes fuscus ve Španělích
(zde 21 dr. amer.). Zajímava jest přítomnost endemických Salamandrid ve Středomoří (na Sardinii
Triton Rusconi, na Korsice Tr. montanus, ba i Rumunsko má svůj horský typ (Tr. Montadoni).

Labels:

Tuesday, May 11, 2010

Bobři (Castoridae)

Aby se tu déle udrželi, rozkázal kn. Schwarzenberg, aby i zde chováni byli v uzavřených domcích
jako jindy na Krumlovsku. R. 1866 dáno do bobrovny u bašty rybníka Rožmberského pět bobrů, tři dospělí
se dvěma mláďaty; jedno ze starých zvířat již po roce prodáno do Vídně, ostatní se také nemnožila,
poněvadž jediná samice za krátko pošla. Ač sem dán r. 1876 bobr na Nežárce chycený a ač za krátko
až z Hamburku dopravena samice, chov bobrů již se nedařil; zahynuliť kromě dvou, již byli vystaveni
na odiv ve Vídni r. 1873 (o světové výstavě) a po té se do Schönbrunnu dostali, všickni do jednoho.
Poslední vzal za své r. 1882 a jím vymřeli [Bobři] v již. Čechách na dobro (srov. Vojt. Prince článek
»Bobři v jižČechách« ve výr. zprávě c. k. reál. gymnasia v Třeboni za r. 1887). Z jiných končin
Čech ještě z prvé poloviny tohoto století máme jen vzácné a nad to často nespolehlivé zprávy o tom,
že tu a tam nějaký bobr byl zabit nebo polapen.

Labels:

Monday, May 10, 2010

Bobři (Castoridae)

Dařilo se jim dobře; za krátko pronikli odtud k Nové řece, k Lužnici, k Nežárce a jiným vodám kolem
Jindřichova Hradce, Bechyně a j. Že však počali býti škodlivi, majetník panství třeboňského dal
r. 1833 rozkaz, aby zase byli stříleni; mimo to horlivě i do želez jsou chytáni. Není divu, že se
za krátko počet jich ztenčil; přece však ještě v létech šedesátých žilo na Staré a Nové řece pět
rodin, a poslední bobr z této družiny polapen teprve roku 1871. Na Nežárce udrželi se trochu déle;
poslední vykopán z lože u Hamru r. 1876. Tím vyhynuli na Třeboňsku, pokud tu žili na svobodě.

Labels: