polární liška

Málokterý obyvatel arktických oblastí je tak dobře vybaven pro přežití v místech věčného chladu jako polární liška.Není vybíravá, pokud jde o stravu, a v hubené sezoně rodí jen tolik mláďat, aby se všechna dokázala uživit. Když se stočí do bělostného zimního kožíšku, může ve spánku přečkat i ty nejtvrdší mrazy.Obyvatelé oblastí pod hranicí věčného sněhu nemohou být příliš vybíraví. Musí se spokojit i s nepatrnými zbytky potravy a vážit za nimi dlouhé hodiny cesty. Půda je tu devět měsíců v roce zamrzlá a za prudkých zimních bouří klesá teplota často až na minus padesát stupňů Celsia. V prosinci zapadne bledý sluneční kotouč za obzor a znovu se vynoří až po dlouhých dvou měsících. V takových podmínkách přežívá jen několik zvířecích druhů, například pižmoň severní (viz 100+1 ZZ č. 7/2000), medvěd lední nebo liška polární (Alopex lagopus) .