uhyn

Nad to však ubývá jich možno říci denně, i není pochyby, že jsou vyhubeni
již i na takových místech, jež do nedávna bývala uváděna mezi jejich domovinami, tak že jest opravdu
s nemalou obtíží uvésti přesně kraje a místa, kde posud žijí. V Němcích prý posud žijí zejména na
středním Labi, ve Vestfálsku, v Bavorsku při hranicích rakouských; z ostatních zemí evropských i
Francie, Švýcary, Norsko, Švédsko, ano také Italie a Španěly podnes bývají počítány k vlastem bobrů.
Největší počet bobrů ve Starém světě posud hostí některé končiny Rusi a severní i střední Sibiře.
Pro zvláštní způsob života [Bobři] poutali od pradávna k sobě obecnou pozornost; důkazem toho přečetné
zprávy o nich, ve kterýchž zase ovšem mnoho báchorek. Jsou to ssavci velmi pracovití (zvláště samice)
a vytrvalí, řídící se u všech svých podnicích nepopíratelnou rozvahou a bystrým vtipem. Žijí po
párech a nejraději u větších společnostech (osadách bobřích) kolem tichých vod. Ve krajinách zalidněných
hrabou si buď jen pouhé chodby pod břehy se vchodem pod vodou, buď prostrannější nory: několik chodeb
zdélí 2-6 m ústí v ložnici (někdy složen brloh z loží několika), jež položena výše, než hladina
vodní a pilinami bývá vystlána. Otvory chodeb nalézají se vždy pod vodou; mimo ně opatřeno lože
často ještě zvláštním východem s ústím od vody na 20-30 kroků vzdáleným. V takových norách žijí
[Bobři] samotáři nebo po párech. Kde jim však lidé nepřekážejí, větší společnosti bobrů zřizují
si podivuhodné stavby, boudy (pevnosti) kupám podobné, jež mívají dole až 12 m v objemu. Uvnitř
jest jediná komora o silných stěnách a s jediným východem pod vodou; komora bývá obydlím 4 i více
bobrům i s mláďaty.