Genetické programování:

Anténa místo oscilátoru
05.11.2002 - Vědci ze Sussexské univerzity v Brightonu se pomocí genetického programování se pokusili vyvinout oscilátor. Dospěli však k výsledku, který sice splňoval požadované zadání, byl však dosažen způsobem, jenž by je nejspíš ani ve snu nenapadl.
Co se vlastně stalo? Paul Layzell a Jon Bird z univerzity v Brightonu se pokusili použít genetického programování při experimentu, v rámci něhož měl počítač z připojeného obvodu s deseti tranzistory vytvořit oscilátor. Tranzistory mohou být mezi sebou různě propojovány, což dává dostatečné možnosti kombinací. Vědci tedy v počítači řídícím pokus reprezentovali každý jednotlivý spoj mezi dvěma tranzistory jako jeden gen jedince. Jelikož účelem bylo vyprodukovat takové spojení tranzistorů, které by vytvářelo oscilující obvod, definovali “hodnotící funkci” jako funkci, která udává, jak je momentálně vyprodukovaná oscilace kvalitní (podobná dané sinusoidě).
Výsledný obvod skutečně osciloval. Umělá evoluce si však našla jiný způsob, jak zadání splnit. Když vědci vytvořené schéma zkoumali, ukázalo se, že mají v rukou spíše radiopřijímač než oscilátor. Obvod totiž místo toho, aby vytvářel oscilace sám, vytvořil z tranzistorů spoj tak, že vzniknul kus rovného vodiče, fungující jako anténa - a přijímal oscilace vyzařované nedaleko stojícím počítačem.