zviratkaa

Ježek

2010-06-15T02:51:00.000-07:00

(Erinaceus L.), jméno rodu hmyzožravců (Insectivora), zástupce čeledi ježků (Erinacei), kteří
mají tělo nahoře (již od čela) i po stranách pokryto tuhými a pružnými ostny; mezi těmi jest na
hřbetě srst hebká, jinde po těle dosti hrubá. Jen vzácnou náhodou bývají nalezeni ježkové bez ostnů,
toliko hrubými a tuhými štětinami pokrytí. Na hřbetě mají silný sval podkožní, jímž se u ježka schouleného
bodlinatá kůže na vše strany roztáhne. Neveliká hlava jest prodloužena v rypáček, zavalité a krátké
tělo spočívá na krátkých nohách, jež mají po pěti prstech (zadní zřídka po 4); ježkové jsou ploskochodci.
Krátký ocas jest všecek srstí porostlý. Chrup jest složen ze 36 zubů; máť předních zubů (i) 3/2,
špičáky (c) 1/1, mezerních zubů (p) 3/2, stoliček (m) 3/3 (Leche). V hořejší čelisti jest za předními
třemi zuby jednohrotý špičák (o 2 kořenech, což jest u této čeledi charakteristickým), za ním pak
6 zubů jednohrotých (p) i mnohohrotých (m); v dolejší čelisti jest za předními dvěma zuby nepatrný
špičák, za ním 4 zuby mnohohroté a poslední nepatrný jednohrotý. Ale u starších zvířat bývají hroty
k nerozeznání otřelé. Ježkové žijí ve všech zemích starého světa. přebývají v hájích a zahradách,
na polích a na lukách, a to v houštinách, v dutinách stromů a ve skulinách skalních. Jsou ssavci
masožraví i býložraví; živí se jak drobnými ssavci, ptáčaty, obojživelníky, hmyzem, slimáky a červy,
tak i drobnými kořínky, hlízami a plody rostlin. U nás zimu prospí. Ze 14 druhů nejznámějším jest
náš [Ježek] obecný (Erinaceus europaeus L.); má čenich pohyblivý, lysý, na předu přímo uťatý a tato
přední ploška jest jako obroubena stlustlým okrajem; oči jsou malé, boltce široké, ale kratší než
polovina hlavy. Tělo dorůstá délky 25-30 cm (v tom délka ocásku as 4,5 cm). Srst má v lících barvu
žlutavou, jinde po stranách hlavy tmavší, až hnědou, kníry jsou černé a za okem jest skvrna bělavá;
vezpod jest srst tmavošedá, někdy do hněda zbarvená, jindy naopak světlejší, nažloutlá nebo našedivělá,
a za přední nožkou jest podélný pruh světlejší. Ostny jsou oblé, podél ryhované, barvy žlutavé,
uprostřed a na špici černohnědé. Samice bývá větší, barev světlejších a má také štíhlejší čenich.
[Ježek] obecný žije v Evropě kromě končin studenějších i v severní Asii, přebývá v rovinách i na
horách (až do výše 2000 m), nejraději v listnatých. lesích a houštinách, ukrývá se v dutých pařezech,
hustých plotech, v děrách a hromadách listí nebo chrastí. Spává ve hnízdě zrobeném z lupení, mechu
i slámy. Pobíhaje za kořistí mívá čenich k zemi skloněný; živí se po přednosti hmyzem, pak žížalami,
slimáky, ale popadá i myši a menší ptáčata; jest rozhodně ssavcem velice užitečným. Mívá půtky i
s hady, ano jed zmijí prý mu neublíží. V nebezpečí schoulí tělo v ježaté klubko, maje hlavu, nožky
a ocas přímo pohromadě. Dobou páření jest duben a květen; po 7 nedělích mívá samice 6-8 mláďat s
bodlinami v kůži již pohotovými, jež také záhy ven vyrůstají. U nás jsou ježkové pohříženi v zimní
spánek od prvních mrazů podzimních až asi do března. Lidé je mívají v domácnostech zajaté, aby šváby
a j. hmyzy lapali; masa ježčího cikáni požívají.-V Asii žije menší E. auritus Pall. se zrnitými
bodlinami, v severní Africe E. Pruneri, jen se 4 prsty na zadní nožce.

Hranostaj

2010-06-07T02:03:00.000-07:00

Hranostaj. -.- Mustela emiirea.-.-.-.-.-.-

Charakteristika: D‚l-
ka tŘla 24-31 cm,
'', ocas 9,5-14 cm.
Hmotnost 140 a§
350 g. Samiźka je
oproti samci mençˇ
a lehźˇ v pr…mŘru
213 g sameźek
321 g. TŘlo je çtˇhl‚ a prot hl‚. Podle źern‚
çpiźky ocasu ho lze v§dy rozeznat od podstat-
nŘ mençˇ kolźavy. Ostatnˇ druhy tohoto rodu
jsou vŘtçˇ a ani ve vzhledu ani v chov nˇ je
nelze s hranostajem zamŘnit. BŘhem l‚ta m
hranostaj kr tkou srst s hnŘdou nebo źerve-
navŘ hnŘdou hýbetnˇ stranou a zýetelnŘ oddŘ-
lenou §lutobˇlou stranou býiçnˇ. Zaź tkem zi-
my se srst zmŘnˇ na jasnŘ bˇlou, pouze çpiźka
ocasu z…st v źern . V zimnŘ je ko§ich mno-
hem hustçˇ a delçˇ. ZmŘna srsti probˇh po-
mŘrnŘ velmi rychle. Na jaýe naproti tomu se
mŘnˇ srst pomaleji a źasto se lze setkat
s exempl ýi s hnŘdobˇlěmi skvrnami. V oblas-
tech, v nich§ nedoch zˇ ke zmŘnŘ na zimnˇ
çat, z…st vajˇ zvˇýata obecnŘ ponŘkud svŘtlej-
çˇ. Hranostaj se pohybuje velmi rychle v dlou-
hěch typickěch skocˇch. ¬asto se houfuje
a sleduje okolˇ (pan źkuje.)
Věskyt: Hranostaj se vyskytuje v cel‚m mˇr-
n‚m a chladn‚m p smu Eurasie a Severnˇ
Ameriky, od pobýe§ˇ Severnˇho ledov‚ho oce -
nu a§ po Pyreneje, zasahuje na Balk n, na vě-
chod a§ do Japonska. V Severnˇ Americe sah
na jih a§ do Kalifornie a Virginie. Byl dovezen
a rozçˇýil se na Nov‚m Z‚landŘ. Naproti tomu
chybˇ t‚mŘý v cel‚m Stýedomoýˇ. V are lu sv‚-
ho rozçˇýenˇ se vyhěb pouze hustěm les…m, ji-
nak se vyskytuje t‚mŘý vçude.
Zp…sob §ivota: Hranostaj lovˇ hlavnŘ naveźer
a v noci, nŘkdy ale i bŘhem dne.
Jeho çtˇhl‚ tŘlo a rychlě pohyb vy§adujˇ źastě
pýˇjem potravy a nesnese delçˇ obdobˇ hladu.
Z toho d…vodu nem…§e ani pýezimovat ve
sp nku. Je t‚mŘý st le na lovu. Navˇc je hra-
nostaj neobyźejnŘ zvˇdavě a jemněm zapˇsk -
nˇm ho lze pýil kat a§ na vzd lenost nŘkolika
metr…, nŘkdy a§ k noze. Lovˇ samostatnŘ, s vě-
jimkou pýˇpad…, kdy sameźek pom h sh nŘt
potravu pro ml Ôata.
Hranostaj se pohybuje skoky, pýi kterěch se ýˇ-
dˇ źichem, a proto se zvˇýata dr§ˇ źenichem po-
mŘrnŘ nˇzko pýi zemi. Jednotliv‚ skoky dosa-
hujˇ 50 cm u sameźk…, 30 cm u samiźek.
Potrava: Jsou jˇ malˇ savci a§ do velikosti za-
jˇźka, hlavnŘ vçak hraboçi a hryzci, kteýˇ jsou
dokonce honŘni i ve svěch chodbiźk ch. Po-
dle oblasti mohou bět kr lˇci nejhojnŘjçˇ po-
travou, avçak t‚mŘý vçude jsou souź stˇ po-
travy i pt ci.
Rozmno§ov nˇ: K p ýenˇ doch zˇ v l‚tŘ, ale vě-
voj embrya nast v a§ po pomŘrnŘ dlouh‚m
obdobˇ klidu v pozdnˇ zimŘ, tak§e 3-13 ml -
Ôat se rodˇ a§ na jaýe. Majˇ bˇlou srst a jsou
slep . V 5-6 tědnech zaźˇnajˇ vidŘt a po 3-4
mŘsˇcˇch se pohybujˇ zcela samostatnŘ. NadŘ-
je na pýe§itˇ z visˇ velmi věraznŘ na dostatku
potravy.

Plazi v Evropě

2010-05-19T06:18:00.000-07:00

Mnohem ještě chudší jest počet plazů a obojživelníků, jichž má Schreiber jen 95 druhů (asi
100 dr. nanejvýše), kdežto počet jich na zeměkouli vzrostl teď asi na 4000 dr. (po 1600 dr. hadů
a ještěrů, 800 žab, 200 želv) z 1500 dr. známých Dumérilovi. [Evropa] v tom ohledu je chudší nežli
sama Australie (200 druhů Krefft), jíž se sice rovná i v ptactvu (750 dr. Ramsay); jen ve vlastních
Salamandridech má [Evropa] většinu (18 dr. z 24 dr. známých dle Boulengera). Želv má [Evropa] na
celině jen 4 dr., a to jen v jihu, po 2 zemských (Testudo graeca a T. nemoralis) a 2 bahenních (Emys
caspica a E. europaea čili lutaria). První 3 jsou středomořské (až do Ršavy), E. europaea jest na
vých. (do Orenburka a Orlu) a záp. (do Švýcar záp. i sev. Německa až Poznaně, Livonska). Hojnější
jsou ještěři a vlastní amfibie (žáby a mloci). Prvních počítá Boulenger 38, Schreiber 35 dr, druhých
Boulenger 35 dr. (17 žab). Hadů jest jen 22 až 24 dr., neb tito jsou zimomřivější než ještěři, a
ti zas než žáby, a tyto než mloci, kteří v jižnějších končinách (od Středomoří) scházejí. U ještěrů
mají převahu Lacertidy (18 dr.), které severně od Alp panují (mimo slepýše). Počet jich proto roste
od sev. k jihu; tak má Anglie 2, Polsko 4, Švýcarsko 5, Italie 16, Španělsko 15 dr. jistých, Řecko
26 dr. K jihu přibývá 4-8 dr. Agamidů, Scincidů, Gekonidů (5 dr.), obyč. po celém Středomoří rozšířených,
pak chamaeleon v Andalusii a Blanus cinereus (z amerických Amfisbaen) ve Španělsku. Zajímavý je
endemický Phyllodactylus europaeus z palaeotropického rodu v Sardinii, ostr. Tyrrhenských, na Mte
Argentariu, na Cypru dle Bedriagy, v Dalmacii dle Kolumbatoiče, rovněž jako jihovýchodní Ablepharus
pannonicus (Rus, Albanie, Řecko). Vymřelé, nynějším americkým příbuzné Iguany popsal Filhol z fosforitů
quercyských, rovněž i jiné, jako Palaeovaranus cayluxi, příbuzný nynějším palaeotropickým varanům
Středoasijský stepní rod Phrynocephalus jde až do Rusi. Slepýš (Anguis frangilis) je z čeledi severoamerické
Z hadů v [Evropa]-pě nejvíce Colubridů. Též jsou zde 2 Vipery z jihu, a pochybno, zda Trigonocephalus
halys (čel. Crotalidae) asijských stepí až sem dosahuje (Strauch zaznamenává jej u Volhy). Psammofis
sibilans našel se v jediném exempláři u Donu. Z jižních forem docházejí do Středomoří Callopeltis
insignitus a Tarbofis vivax. Coronellidy mají 3 dr., z nichž Coronella austriaca rozšířena i sev.
od Alp. Vých. Středomoří má podzemní druh Typhlops vermicularis v Řecku, kde i Eryx jaculus (Boid,
Cyclady). Oba jsou tropické formy staré, k nimž 3 příbuzné jsou Palaeryx fossilní v Anglii a Francii,
Heteropython euboďcus v Kumi. Největší had [Evropa]-py jest Zameris viridiflavus, jenž mívá v Středomoří
až 2,6 m délky. Žáby evropské jsou rozhodně rázu palaeotropického. Jest tu 6 Ranid (jichž maximum
indické 109 dr.), avšak Hyla viridis jest zástupkyní neotropických Hylid i byla již v miocénu frankfurtském.
Bufonidy (3 druhy) jsou všude a Discoglossidy, nejvíce středomořské (14 dr.), mají příbuzný druh
na N. Zealandu. Náš Bombinator jest v Číně; více kosmopolitické jsou Pelobatidy (2 dr. zde, jinak
v Malaisii, Nové Guinei, sev.. záp. Americe). Salamandridy evropské méně jsou četné než americké,
souvislost jich však naznačuje Proteus v Krasu (Noturus americ.) a Spelerpes fuscus ve Španělích
(zde 21 dr. amer.). Zajímava jest přítomnost endemických Salamandrid ve Středomoří (na Sardinii
Triton Rusconi, na Korsice Tr. montanus, ba i Rumunsko má svůj horský typ (Tr. Montadoni).

Bobři (Castoridae)

2010-05-11T07:19:00.000-07:00

Aby se tu déle udrželi, rozkázal kn. Schwarzenberg, aby i zde chováni byli v uzavřených domcích
jako jindy na Krumlovsku. R. 1866 dáno do bobrovny u bašty rybníka Rožmberského pět bobrů, tři dospělí
se dvěma mláďaty; jedno ze starých zvířat již po roce prodáno do Vídně, ostatní se také nemnožila,
poněvadž jediná samice za krátko pošla. Ač sem dán r. 1876 bobr na Nežárce chycený a ač za krátko
až z Hamburku dopravena samice, chov bobrů již se nedařil; zahynuliť kromě dvou, již byli vystaveni
na odiv ve Vídni r. 1873 (o světové výstavě) a po té se do Schönbrunnu dostali, všickni do jednoho.
Poslední vzal za své r. 1882 a jím vymřeli [Bobři] v již. Čechách na dobro (srov. Vojt. Prince článek
»Bobři v jižČechách« ve výr. zprávě c. k. reál. gymnasia v Třeboni za r. 1887). Z jiných končin
Čech ještě z prvé poloviny tohoto století máme jen vzácné a nad to často nespolehlivé zprávy o tom,
že tu a tam nějaký bobr byl zabit nebo polapen.

Bobři (Castoridae)

2010-05-10T01:42:00.000-07:00

Dařilo se jim dobře; za krátko pronikli odtud k Nové řece, k Lužnici, k Nežárce a jiným vodám kolem
Jindřichova Hradce, Bechyně a j. Že však počali býti škodlivi, majetník panství třeboňského dal
r. 1833 rozkaz, aby zase byli stříleni; mimo to horlivě i do želez jsou chytáni. Není divu, že se
za krátko počet jich ztenčil; přece však ještě v létech šedesátých žilo na Staré a Nové řece pět
rodin, a poslední bobr z této družiny polapen teprve roku 1871. Na Nežárce udrželi se trochu déle;
poslední vykopán z lože u Hamru r. 1876. Tím vyhynuli na Třeboňsku, pokud tu žili na svobodě.

pokračování-bobři

2010-05-07T07:06:00.000-07:00

Mění-li se často výška vody, v níž boudy stojí, [Bobři] zřizují si podobným
způsobem a z téhož staviva nad nimi obloukovitou hráz 1-3 m vysokou a dole tlustší než nahoře. Zajatí
[Bobři] uvykli i kamennému vězení (také na př. u Krumlova bývali v něm chováni). V zimě [Bobři]
z obydlí nevycházejí, leda aby se ohlédli po potravě, ačkoli si na podzim do bud snášejí větve a
klestky do zásoby. Živí se listím, kořeny a korou stromův a rostlin zvláště vodních, zejména mladou
korou vrb, pak bříz, jasanův a topolův. Ohryzujíce větev, drží si ji jako veverky předníma nohama,
rychle jí otáčejí a tak mžikem slupují kůru řezacími zuby. V zajetí berou za vděk chlebem, řepou,
mrkví a nejraději ovocem. Za nedlouho zkrotnou. Na suchu [Bobři] jsou málo obratni; za to ve vodě
hbitě umějí plovati a dobře se potápěti. Hlas jejich podoben slabému stenání. V dubnu až i v červnu
mívá párek bobrů 2-3 slepá mláďata, jež v 8. dni prohlédnou; od rodičův odlučují se teprve ve třetím
roce věku svého, aby počala žíti život samostatný. Že [Bobři] hráze rybníkův a břehy vod podrývají,
na louky svými hrázemi zase vodu svádějí a je zaplavují, stromy ohryzují a kácejí, jsou vlastně
škodlivi; za to však prospívají zejména kožkou, jež dává oblíbenou kožešinu (jen z Ameriky prý se
vyváží do Evropy 150.000 kožek ročně) a chlupy na »kastorové« klobouky. Jindy bývalo mnoho bobrů
zabito i jen pro bobrový stroj, jenž z jediného zvířete stál ještě v první pol. t. stol. 100 až
200 zl., ale nyní cena jeho klesla, ježto se ho již neužívá tou měrou, jako jindy. Maso (pokrm postní)
se jídá; zejména ocas býval pokládán za vzácnou lahůdku. Zajímavé jsou osudy bobrů v Čechách. Není
pochyby, že tu žili jindy počtem hojným, a to zvláště v jižních končinách vlasti naší, zejména v
poříčí Lužnice a Nežárky. V listinách archivu třeboňského se již od r. 1522 činí zmínka o bobru;
patrno z nich, že [Bobři] žili na Třeboňsku a kolem obou jmenovaných řek až do prvé poloviny XVIII.
stol., kdy na dobro jsou vyhubeni. Ve 2. polovici téhož stol. (1773) kn. Josef Adam ze Schwarzenberka
dal dopraviti 2 bobry z Polska do Červeného dvora u Krumlova, kdež chováni jsou ve zděných domcích
(bobrovnách); r. 1789 bylo jich tam 14, za 2 léta na to 17, r. 1800 již 21. Ale po r. 1835 počalo
jich ubývati a r. 1844 zbyl tu bobr jediný; po dvou létech přibyl k němu ještě jeden z Třeboně,
ale roku 1848 bobrovny byly zničeny průtrží mračen, oba [Bobři] uprchli, jeden se vůbec ztratil
a druhý po roce zahynul. Z této krumlovské osady bobří roku 1804 dva páry dány do ohrady při rybníce
Belovém na Třeboňsku; ale ještě t. r. dostali se na svobodu a jeden zastřelen u Třeboně, druhý u
Kardašovy Řečice, kdežto druzí dva se ztratili beze stopy. Dodáni sem tedy po roce z Krumlova dva
a r. 1809 opět dva páry bobrů, již puštěni na svobodu mezi Rožmberským rybníkem a Starou řekou.

Bobři (Castoridae)

2010-05-06T00:58:00.000-07:00

Boltce jsou vně i uvnitř chloupky porostlé a z části v srsti hlavy ukryty; potápěje
se bobr umí je k hlavě tak přitisknouti, že voda do zvukovodu nevnikne. Srsť má nahoře barvu tmavohnědou,
dole světlejší; podsada bývá spíše našedivělá, pesíky u kořene šedé, výše černé nebo hnědé, ano
i zažloutlé a bělavé. Odtud také má srsť u různých bobrů barvu rozmanitou; skvrnití nebo docela
bílí [Bobři] jsou však velmi vzácni. Lysá, černošedá a trochu zamodralá čásť ocasu vypadá jako šupinatá;
viděti na ní totiž malé, skoro šestiboké jamky, mezi nimiž roztroušeno něco řídkých chlupův. Od
tohoto druhu evropského liší se hojnější bobr americký (Castor f. canadensis), obývající v sev.
Americe (Labrador, Kanada, Nový Foundland a j.), jen tím, že má tmavší kožich, hlavu užší a na čenichu
výše vyklenutou; jak již shora naznačeno, někteří přírodozpytci mají jej jen za varietu druhu výše
popsaného. Co se tkne rozšíření po světě, osudův a způsobu života, bobr evrop. náleží k ssavcům
nejzajímavějším. Za dávných dob bývalo zajisté bobrů plno po všech končinách Starého světa, v Evropě,
v Asii, ano i v sev. Africe; ustupujíce člověku, jenž je buď přímo pronásledoval nebo, vzdělávaje
pusté po tu chvíli končiny, ubíral jim míst pro bydla příhodných, znenáhla v některých krajinách
mizeti počínali, tak že nyní osady bobrů jsou jen po několika zemích evropských a asijských, a to
velmi řídce roztroušeny. Nad to však ubývá jich možno říci denně, i není pochyby, že jsou vyhubeni
již i na takových místech, jež do nedávna bývala uváděna mezi jejich domovinami, tak že jest opravdu
s nemalou obtíží uvésti přesně kraje a místa, kde posud žijí. V Němcích prý posud žijí zejména na
středním Labi, ve Vestfálsku, v Bavorsku při hranicích rakouských; z ostatních zemí evropských i
Francie, Švýcary, Norsko, Švédsko, ano také Italie a Španěly podnes bývají počítány k vlastem bobrů.
Největší počet bobrů ve Starém světě posud hostí některé končiny Rusi a severní i střední Sibiře.
Pro zvláštní způsob života [Bobři] poutali od pradávna k sobě obecnou pozornost; důkazem toho přečetné
zprávy o nich, ve kterýchž zase ovšem mnoho báchorek. Jsou to ssavci velmi pracovití (zvláště samice)
a vytrvalí, řídící se u všech svých podnicích nepopíratelnou rozvahou a bystrým vtipem. Žijí po
párech a nejraději u větších společnostech (osadách bobřích) kolem tichých vod. Ve krajinách zalidněných
hrabou si buď jen pouhé chodby pod břehy se vchodem pod vodou, buď prostrannější nory: několik chodeb
zdélí 2-6 m ústí v ložnici (někdy složen brloh z loží několika), jež položena výše, než hladina
vodní a pilinami bývá vystlána. Otvory chodeb nalézají se vždy pod vodou; mimo ně opatřeno lože
často ještě zvláštním východem s ústím od vody na 20-30 kroků vzdáleným. V takových norách žijí
[Bobři] samotáři nebo po párech. Kde jim však lidé nepřekážejí, větší společnosti bobrů zřizují
si podivuhodné stavby, boudy (pevnosti) kupám podobné, jež mívají dole až 12 m v objemu. Uvnitř
jest jediná komora o silných stěnách a s jediným východem pod vodou; komora bývá obydlím 4 i více
bobrům i s mláďaty. Je-li pohromadě několik těchto bud, není jedna s druhou spojena jinak, než že
mívají někdy jen střechu společnou. [Bobři] je robí (v noci, po slunce západu) tím způsobem, že
ohryzují kmeny vrb, topolů, jasanů, bříz a j. (i 2/3 m silné) dole kolem do kola, a to nejčastěji
po jedné straně, tak aby strom konečně do vody spadl; po té ohryžou větve, překoušou kmen na kusy,
jež jako jehly do vody zarážejí, mezi ně napletou tenčích větví, klestků, proutí, rákosí, napěchují
kamení, písku a bahna.

Bobři (Castoridae)

2010-05-05T00:22:00.000-07:00

Bobři (Castoridae), čeleď ssavců z řádu hlodavců, náležející k největším živočichům této soustavné
skupiny. Statné jejich tělo jest zvláště v zadku zavalité, široká hlava na čele mírně klenuta, čenich
tupý, na předním konci lysý, oči malé, boltce krátké. V obou polovinách chrupu jsou: i (řezáky)
1/12 c (kly) %, m (stoličky) 4/4. Nohy jsou krátké, ale silné a přední kratší zadních; mají vesměs
po pěti prstech, ozbrojených silnými drápy, ano druhý prst na zadních nohách (vedlé palce) má nehet
dvojitý, totiž pod normálním drápem na vnitřní straně ještě rohovitou, skoro čtyřhrannou destičku.
Ocas má úpravu podivnou; jest jen u těla oblý, jinak všude shora sploštělý, podoby vejčité a po
většině ne srstí porostlý, nýbrž téměř docela lysý a jako šupinatý. Po obou stranách řiti uloženy
(kromě dvou žlaz tuk vyměšujících) dvě žlázy zvící až husího vejce (u samců větší), vylučující bobrový
stroj (v. t.). Jediný rod bobrů (Castor L.), o němž se tu zmiňujeme, má srsť dvojí; v husté a hebké
podsadě jsou řidší, dlouhé, tuhé a lesklé pesíky zdélí až 5 cm, na hlavě a na zadku nejkratší. Na
hořejším rtu jsou dlouhé kníry v několika řadách. Kromě jednoho druhu fossilního rod bobrů má jen
dva druhy nyní žijící, avšak i z těch jeden jest asi jen odrůdou našeho bobra evropského (Castor
fiber L.). Tělo tohoto hlodavce dorůstá délky až 80 cm a váhy 20-30 kg; ocas má délku až i 30, šířku
13 - 20 cm. Hlavu má ku předu užší, na temeni sploštělou; mezi velikými chřípěmi, jež zvíře pod
vodou dovede dokonale uzavříti, přední konec čenichu jest lysý. Malá ústa mají hořejší pysk široký,
na předu rozdvojený; přední zuby jsou silné, na předu hladké, na průřezu téměř trojhranné a barvy
šafránové, stoličky jsou jednoduché a hořejší mají vně po třech. uvnitř po jednom záhybu (šnorku),
dolejší naopak vně po jednom, uvnitř po třech záhybech. Oko má duhovku tmavomodrou a zřítelnici
podlouhlou.

Ježek (Erinaceus L.)

2010-05-02T10:12:00.000-07:00

jméno rodu hmyzožravců (Insectivora), zástupce čeledi ježků (Erinacei), kteří
mají tělo nahoře (již od čela) i po stranách pokryto tuhými a pružnými ostny; mezi těmi jest na
hřbetě srst hebká, jinde po těle dosti hrubá. Jen vzácnou náhodou bývají nalezeni ježkové bez ostnů,
toliko hrubými a tuhými štětinami pokrytí. Na hřbetě mají silný sval podkožní, jímž se u ježka schouleného
bodlinatá kůže na vše strany roztáhne. Neveliká hlava jest prodloužena v rypáček, zavalité a krátké
tělo spočívá na krátkých nohách, jež mají po pěti prstech (zadní zřídka po 4); ježkové jsou ploskochodci.
Krátký ocas jest všecek srstí porostlý. Chrup jest složen ze 36 zubů; máť předních zubů (i) 3/2,
špičáky (c) 1/1, mezerních zubů (p) 3/2, stoliček (m) 3/3 (Leche). V hořejší čelisti jest za předními
třemi zuby jednohrotý špičák (o 2 kořenech, což jest u této čeledi charakteristickým), za ním pak
6 zubů jednohrotých (p) i mnohohrotých (m); v dolejší čelisti jest za předními dvěma zuby nepatrný
špičák, za ním 4 zuby mnohohroté a poslední nepatrný jednohrotý. Ale u starších zvířat bývají hroty
k nerozeznání otřelé. Ježkové žijí ve všech zemích starého světa. přebývají v hájích a zahradách,
na polích a na lukách, a to v houštinách, v dutinách stromů a ve skulinách skalních. Jsou ssavci
masožraví i býložraví; živí se jak drobnými ssavci, ptáčaty, obojživelníky, hmyzem, slimáky a červy,
tak i drobnými kořínky, hlízami a plody rostlin. U nás zimu prospí. Ze 14 druhů nejznámějším jest
náš [Ježek] obecný (Erinaceus europaeus L.); má čenich pohyblivý, lysý, na předu přímo uťatý a tato
přední ploška jest jako obroubena stlustlým okrajem; oči jsou malé, boltce široké, ale kratší než
polovina hlavy. Tělo dorůstá délky 25-30 cm (v tom délka ocásku as 4,5 cm). Srst má v lících barvu
žlutavou, jinde po stranách hlavy tmavší, až hnědou, kníry jsou černé a za okem jest skvrna bělavá;
vezpod jest srst tmavošedá, někdy do hněda zbarvená, jindy naopak světlejší, nažloutlá nebo našedivělá,
a za přední nožkou jest podélný pruh světlejší. Ostny jsou oblé, podél ryhované, barvy žlutavé,
uprostřed a na špici černohnědé. Samice bývá větší, barev světlejších a má také štíhlejší čenich.
[Ježek] obecný žije v Evropě kromě končin studenějších i v severní Asii, přebývá v rovinách i na
horách (až do výše 2000 m), nejraději v listnatých. lesích a houštinách, ukrývá se v dutých pařezech,
hustých plotech, v děrách a hromadách listí nebo chrastí. Spává ve hnízdě zrobeném z lupení, mechu
i slámy. Pobíhaje za kořistí mívá čenich k zemi skloněný; živí se po přednosti hmyzem, pak žížalami,
slimáky, ale popadá i myši a menší ptáčata; jest rozhodně ssavcem velice užitečným. Mívá půtky i
s hady, ano jed zmijí prý mu neublíží. V nebezpečí schoulí tělo v ježaté klubko, maje hlavu, nožky
a ocas přímo pohromadě. Dobou páření jest duben a květen; po 7 nedělích mívá samice 6-8 mláďat s
bodlinami v kůži již pohotovými, jež také záhy ven vyrůstají. U nás jsou ježkové pohříženi v zimní
spánek od prvních mrazů podzimních až asi do března. Lidé je mívají v domácnostech zajaté, aby šváby
a j. hmyzy lapali; masa ježčího cikáni požívají.-V Asii žije menší E. auritus Pall. se zrnitými
bodlinami, v severní Africe E. Pruneri, jen se 4 prsty na zadní nožce. Br.

Hranostaj

2010-04-30T03:45:00.000-07:00

Bobři (Castoridae)

2010-04-29T06:42:00.000-07:00

Bobři (Castoridae)

2010-04-27T08:33:00.000-07:00

čeleď ssavců z řádu hlodavců, náležející k největším živočichům této soustavné
skupiny. Statné jejich tělo jest zvláště v zadku zavalité, široká hlava na čele mírně klenuta, čenich
tupý, na předním konci lysý, oči malé, boltce krátké. V obou polovinách chrupu jsou: i (řezáky)
1/12 c (kly) %, m (stoličky) 4/4. Nohy jsou krátké, ale silné a přední kratší zadních; mají vesměs
po pěti prstech, ozbrojených silnými drápy, ano druhý prst na zadních nohách (vedlé palce) má nehet
dvojitý, totiž pod normálním drápem na vnitřní straně ještě rohovitou, skoro čtyřhrannou destičku.
Ocas má úpravu podivnou; jest jen u těla oblý, jinak všude shora sploštělý, podoby vejčité a po
většině ne srstí porostlý, nýbrž téměř docela lysý a jako šupinatý. Po obou stranách řiti uloženy
(kromě dvou žlaz tuk vyměšujících) dvě žlázy zvící až husího vejce (u samců větší), vylučující bobrový
stroj (v. t.). Jediný rod bobrů (Castor L.), o němž se tu zmiňujeme, má srsť dvojí; v husté a hebké
podsadě jsou řidší, dlouhé, tuhé a lesklé pesíky zdélí až 5 cm, na hlavě a na zadku nejkratší. Na
hořejším rtu jsou dlouhé kníry v několika řadách. Kromě jednoho druhu fossilního rod bobrů má jen
dva druhy nyní žijící, avšak i z těch jeden jest asi jen odrůdou našeho bobra evropského (Castor
fiber L.). Tělo tohoto hlodavce dorůstá délky až 80 cm a váhy 20-30 kg; ocas má délku až i 30, šířku
13 - 20 cm. Hlavu má ku předu užší, na temeni sploštělou; mezi velikými chřípěmi, jež zvíře pod
vodou dovede dokonale uzavříti, přední konec čenichu jest lysý. Malá ústa mají hořejší pysk široký,
na předu rozdvojený; přední zuby jsou silné, na předu hladké, na průřezu téměř trojhranné a barvy
šafránové, stoličky jsou jednoduché a hořejší mají vně po třech. uvnitř po jednom záhybu (šnorku),
dolejší naopak vně po jednom, uvnitř po třech záhybech. Oko má duhovku tmavomodrou a zřítelnici
podlouhlou. Boltce jsou vně i uvnitř chloupky porostlé a z části v srsti hlavy ukryty; potápěje
se bobr umí je k hlavě tak přitisknouti, že voda do zvukovodu nevnikne. Srsť má nahoře barvu tmavohnědou,
dole světlejší; podsada bývá spíše našedivělá, pesíky u kořene šedé, výše černé nebo hnědé, ano
i zažloutlé a bělavé. Odtud také má srsť u různých bobrů barvu rozmanitou; skvrnití nebo docela
bílí [Bobři] jsou však velmi vzácni. Lysá, černošedá a trochu zamodralá čásť ocasu vypadá jako šupinatá;
viděti na ní totiž malé, skoro šestiboké jamky, mezi nimiž roztroušeno něco řídkých chlupův. Od
tohoto druhu evropského liší se hojnější bobr americký (Castor f. canadensis), obývající v sev.
Americe (Labrador, Kanada, Nový Foundland a j.), jen tím, že má tmavší kožich, hlavu užší a na čenichu
výše vyklenutou; jak již shora naznačeno, někteří přírodozpytci mají jej jen za varietu druhu výše
popsaného. Co se tkne rozšíření po světě, osudův a způsobu života, bobr evrop. náleží k ssavcům
nejzajímavějším. Za dávných dob bývalo zajisté bobrů plno po všech končinách Starého světa, v Evropě,
v Asii, ano i v sev. Africe; ustupujíce člověku, jenž je buď přímo pronásledoval nebo, vzdělávaje
pusté po tu chvíli končiny, ubíral jim míst pro bydla příhodných, znenáhla v některých krajinách
mizeti počínali, tak že nyní osady bobrů jsou jen po několika zemích evropských a asijských, a to
velmi řídce roztroušeny. Nad to však ubývá jich možno říci denně, i není pochyby, že jsou vyhubeni
již i na takových místech, jež do nedávna bývala uváděna mezi jejich domovinami, tak že jest opravdu
s nemalou obtíží uvésti přesně kraje a místa, kde posud žijí. V Němcích prý posud žijí zejména na
středním Labi, ve Vestfálsku, v Bavorsku při hranicích rakouských; z ostatních zemí evropských i
Francie, Švýcary, Norsko, Švédsko, ano také Italie a Španěly podnes bývají počítány k vlastem bobrů.
Největší počet bobrů ve Starém světě posud hostí některé končiny Rusi a severní i střední Sibiře.
Pro zvláštní způsob života [Bobři] poutali od pradávna k sobě obecnou pozornost; důkazem toho přečetné
zprávy o nich, ve kterýchž zase ovšem mnoho báchorek. Jsou to ssavci velmi pracovití (zvláště samice)
a vytrvalí, řídící se u všech svých podnicích nepopíratelnou rozvahou a bystrým vtipem. Žijí po
párech a nejraději u větších společnostech (osadách bobřích) kolem tichých vod. Ve krajinách zalidněných
hrabou si buď jen pouhé chodby pod břehy se vchodem pod vodou, buď prostrannější nory: několik chodeb
zdélí 2-6 m ústí v ložnici (někdy složen brloh z loží několika), jež položena výše, než hladina
vodní a pilinami bývá vystlána. Otvory chodeb nalézají se vždy pod vodou; mimo ně opatřeno lože
často ještě zvláštním východem s ústím od vody na 20-30 kroků vzdáleným. V takových norách žijí
[Bobři] samotáři nebo po párech. Kde jim však lidé nepřekážejí, větší společnosti bobrů zřizují
si podivuhodné stavby, boudy (pevnosti) kupám podobné, jež mívají dole až 12 m v objemu. Uvnitř
jest jediná komora o silných stěnách a s jediným východem pod vodou; komora bývá obydlím 4 i více
bobrům i s mláďaty. Je-li pohromadě několik těchto bud, není jedna s druhou spojena jinak, než že
mívají někdy jen střechu společnou. [Bobři] je robí (v noci, po slunce západu) tím způsobem, že
ohryzují kmeny vrb, topolů, jasanů, bříz a j. (i 2/3 m silné) dole kolem do kola, a to nejčastěji
po jedné straně, tak aby strom konečně do vody spadl; po té ohryžou větve, překoušou kmen na kusy,
jež jako jehly do vody zarážejí, mezi ně napletou tenčích větví, klestků, proutí, rákosí, napěchují
kamení, písku a bahna. Mění-li se často výška vody, v níž boudy stojí, [Bobři] zřizují si podobným
způsobem a z téhož staviva nad nimi obloukovitou hráz 1-3 m vysokou a dole tlustší než nahoře. Zajatí
[Bobři] uvykli i kamennému vězení (také na př. u Krumlova bývali v něm chováni). V zimě [Bobři]
z obydlí nevycházejí, leda aby se ohlédli po potravě, ačkoli si na podzim do bud snášejí větve a
klestky do zásoby. Živí se listím, kořeny a korou stromův a rostlin zvláště vodních, zejména mladou
korou vrb, pak bříz, jasanův a topolův. Ohryzujíce větev, drží si ji jako veverky předníma nohama,
rychle jí otáčejí a tak mžikem slupují kůru řezacími zuby. V zajetí berou za vděk chlebem, řepou,
mrkví a nejraději ovocem. Za nedlouho zkrotnou. Na suchu [Bobři] jsou málo obratni; za to ve vodě
hbitě umějí plovati a dobře se potápěti. Hlas jejich podoben slabému stenání. V dubnu až i v červnu
mívá párek bobrů 2-3 slepá mláďata, jež v 8. dni prohlédnou; od rodičův odlučují se teprve ve třetím
roce věku svého, aby počala žíti život samostatný. Že [Bobři] hráze rybníkův a břehy vod podrývají,
na louky svými hrázemi zase vodu svádějí a je zaplavují, stromy ohryzují a kácejí, jsou vlastně
škodlivi; za to však prospívají zejména kožkou, jež dává oblíbenou kožešinu (jen z Ameriky prý se
vyváží do Evropy 150.000 kožek ročně) a chlupy na »kastorové« klobouky. Jindy bývalo mnoho bobrů
zabito i jen pro bobrový stroj, jenž z jediného zvířete stál ještě v první pol. t. stol. 100 až
200 zl., ale nyní cena jeho klesla, ježto se ho již neužívá tou měrou, jako jindy. Maso (pokrm postní)
se jídá; zejména ocas býval pokládán za vzácnou lahůdku. Zajímavé jsou osudy bobrů v Čechách. Není
pochyby, že tu žili jindy počtem hojným, a to zvláště v jižních končinách vlasti naší, zejména v
poříčí Lužnice a Nežárky. V listinách archivu třeboňského se již od r. 1522 činí zmínka o bobru;
patrno z nich, že [Bobři] žili na Třeboňsku a kolem obou jmenovaných řek až do prvé poloviny XVIII.
stol., kdy na dobro jsou vyhubeni. Ve 2. polovici téhož stol. (1773) kn. Josef Adam ze Schwarzenberka
dal dopraviti 2 bobry z Polska do Červeného dvora u Krumlova, kdež chováni jsou ve zděných domcích
(bobrovnách); r. 1789 bylo jich tam 14, za 2 léta na to 17, r. 1800 již 21. Ale po r. 1835 počalo
jich ubývati a r. 1844 zbyl tu bobr jediný; po dvou létech přibyl k němu ještě jeden z Třeboně,
ale roku 1848 bobrovny byly zničeny průtrží mračen, oba [Bobři] uprchli, jeden se vůbec ztratil
a druhý po roce zahynul. Z této krumlovské osady bobří roku 1804 dva páry dány do ohrady při rybníce
Belovém na Třeboňsku; ale ještě t. r. dostali se na svobodu a jeden zastřelen u Třeboně, druhý u
Kardašovy Řečice, kdežto druzí dva se ztratili beze stopy. Dodáni sem tedy po roce z Krumlova dva
a r. 1809 opět dva páry bobrů, již puštěni na svobodu mezi Rožmberským rybníkem a Starou řekou.
Dařilo se jim dobře; za krátko pronikli odtud k Nové řece, k Lužnici, k Nežárce a jiným vodám kolem
Jindřichova Hradce, Bechyně a j. Že však počali býti škodlivi, majetník panství třeboňského dal
r. 1833 rozkaz, aby zase byli stříleni; mimo to horlivě i do želez jsou chytáni. Není divu, že se
za krátko počet jich ztenčil; přece však ještě v létech šedesátých žilo na Staré a Nové řece pět
rodin, a poslední bobr z této družiny polapen teprve roku 1871. Na Nežárce udrželi se trochu déle;
poslední vykopán z lože u Hamru r. 1876. Tím vyhynuli [Bobři] na Třeboňsku, pokud tu žili na svobodě.

2008-10-07T00:49:00.000-07:00

Zvířata

Ami7 D...

Ami7
Hle, hlemýždi
D
lezou nám po hýždi
Ami7 D
žížaly dnes rybářům nedaly
Ami7 D
tuleni jsou v kleci zhuleni
Ami7
schoulení
D Ami7
co je jim dozvím se snad
D Ami7 D

Králíci, s ušatou palicí
s ušima dost podobným našim
a komáři, v sexu jsou nezmaři
- potají nás všechny píchají

A G D…

Hovnivál, koule si válí dál
s koulemi on nemíval problémy
motýlek letos Ti neutek
připíchnut doplní nábytek

Ref.:
A G D
Nábytek, dobytek, obyčej, bystrý
A G D
bylina, Přibyslav, Přibyslav
dým štípe do očí
pláče a naříká
kdo manžela zaskočí
kdo si s nim potýká

Ami7 D…

já, já, já jenom já
já, já, já, já jenom já

2008-08-11T04:47:00.000-07:00

Střetnutí s medvědem

2008-08-07T06:46:00.000-07:00

Pokúsime sa mackovi utiecť :

Poznámka :
Kto videl utekať macka, tak mi dá určite za pravdu, že ujsť pred medveďom je značne problematické, ba nemožné. Od vtedy čo som ja videl medveďa počas behu o život ( myslím to doslova ), už nevolám medveďa medveďom, ale buldozérom. Osobne pri útoku medveďa by som čo najskôr zaľahol a robil mŕtveho, 30 metrov nie je náskok pred medveďom a nepočul som, že by z 50 metrov medveď na človeka zaútočil. Preto nasledovné riadky píšem informatívne, pretože rád sa s názormi podelím aj s vami!

Ak stretneme macka vo veľmi prudkom svahu, môžeme sa pokúsiť ujsť pred ním behom šikmo po svahu. Macko by musel mať celú váhu svojho tela na jednej prednej labe, predné laby má "relatívne" slabé, preto nebude môcť utekať príliš rýchlo, ale musí sa jednať o skutočne prudký svah!

V inom prípade ( útok medveďa na lúke, v lese a pod. ) bežíme a kľučkujeme, samozrejme za predpokladu, že máme pomerne slušný "nádskok" pred medveďom. Macko má slabý zorný uhol pohľadu a stratí nás. Takto pred mackom ušiel jeden starý a skúsený horár, ktorý sa s mackom doslova zrazil v lese na mopede v zákrute cesty. Ale smola, nevedel mi presne zadefinovať, ako kľučkovať, takže ak by to niekto mal tú možnosť vyskúšať, nech sa ozve!

Ak máme so sebou nejakú vec, napr. ruksak, za behu ho odhodíme z celej sily od seba, možno ho zaujme...

Vylezieme na strom :

Ak je na blízku vhodný strom, môžeme sa pokúsiť naň vyliezť, ale ako bolo už spomenuté, macko je dobrý lezec, preto musíme na strom vyliezť čo najvyššie, ale minimálne do výšky 5 až 6 metrov, t.j. strom musí byť dostatočne vysoký. Na strom by som osobne liezol v situácii, kedy by som mal 100% istotu, že stihnem na strom vyliezť dostatočne vysoko pred dobehnutím macka k stromu. Šplhajúci sa človek na strom je korisť ( resp. človek predstavuje ohrozenie ), ktorú macko chce pacifikovať, preto človeka môže zachytiť tlapou, resp. zahryzne sa mu napr. do nohy a pod.

Už je po útoku :

Ak sme pri vedomí, musíme si čo najskôr ošetriť krvácajúce rany, potom ostatné poranenia, každá kvapka krvi v horách je veľmi cenná! Na ošetrenie rán použijeme všetko dostupné, aj naše oblečenie!

Ak sme viacerí, raneného ošetrujeme my. Ak je stav vážny a je potrebná pomoc, okamžite sa ju snažíme zabezpečiť! Privoláme HS, lesných robotníkov, iného outdooráka a pod. Presne zadefinujeme polohu a celkovú anamnézu postihnutého. Ak by bolo potrebné použiť LZS, tak zadefinujeme potrebné informácie pre LZS, viď. LZS!

Ak by sme museli zostať v lese, pokúsime sa založiť si oheň. Ak máme dostatok síl, tak pripravíme si dostatočnú zásobu dreva na celú noc.

Útok medveďa na človeka :

2008-08-01T12:57:00.000-07:00

Ak medveď na nás zaútočí, tak je to vážne, ale nie beznádejné! Záleží od miesta útoku - les, lúka, strmosť svahu, od vzdialenosti medveďa od nás a pod.

Máme nasledovné možnosti :
• ľahneme si a robíme mŕtveho
• pokúsime sa mackovi utiecť
• vylezieme na strom
Vo všeobecnosti sa nedoporučuje aktívna obrana. Je to diskutabilné a všetko záleží od situácie. Pred pár rokmi napadol medveď hubára, povalil ho na zem a začal ho hrýzť do nôh ( gumáky hubárove nohy čiastočne chránili ), medveď prestal útočiť až po utŕžených kopancoch od hubára. Jednalo sa tu o inštinktívnu obranu človeka.

Ľahneme si a robíme mŕtveho ... túto možnosť už poznáme.

2008-07-30T02:45:00.000-07:00

Poznámka :
Starší ľudia mi hovorili, že do lesa chodia s novinami a zápalkami. Reku ak stretnú medveďa, rýchlo podpália noviny, ako som písal, medvede sa boja ohňa. Doporučoval som im kvalitný zapaľovač ... a mať všetko v pohotovostnej polohe a nie ako je to bežné, že čo potrebujeme je vždy na spodku ruksaka ... proste klasika, ktorú máme všetci úprimne radi!
Osobne ale noviny so zapaľovačom takto nenosím, pri útoku medveďa by aj tak človek iba ťažko stihol podpáliť noviny ...

Střetnutí s medvědem

2008-07-08T05:15:00.000-07:00

Ak nás neregistruje, máme dve možnosti :
• buď budeme stáť bez pohnutia na mieste a počkáme kým sa medveď nevzdiali ( za predpokladu, že nesmeruje k nám, resp. ak nás nezaregistruje neskôr ),
• alebo sa veľmi, veľmi pomaličky a maximálne potichu pokúsime vzdialiť.
Ak nás medveď registruje, tak :
• ako som písal, okamžite zastaneme a budeme stáť absolútne bez pohnutia, sledujeme reakciu medveďa,
• ak medveď nezaútočí, tak : budeme stáť bez pohnutia na mieste a počkáme kým sa medveď nevzdiali, alebo sa veľmi, veľmi pomaličky a maximálne potichu pokúsime vzdialiť, tak ako v prípade, keď nás medveď nezaregistroval,
• ak medveď zaútočí : ľahneme si na zem, viď. nižšie, a budeme robiť zo seba mŕtveho, alebo sa pokúsime ujsť, viď nižšie.
V žiadnom prípade sa nesnažíme priblížiť k medveďovi, napr. kvôli lepšej fotke. Medvede nekŕmime a nehádžeme do nich žiadne predmety, resp. jedlo. Vyhýbame sa priamemu očnému kontaktu s medveďom.

Svalstvo tváre má medveď málo vyvinuté, medveď je teda bez mimiky a my nemôžeme odhadnúť jeho reakciu, nakoľko medveď vždy vyzerá mierumilovne, aj keď sa chystá na útok.

Najnebezpečnejšie je, ak sa dostaneme medzi mladé a medvedicu, útok medvedici môže mať smrtelné následky pre nás, nakoľko medvedica chráni svoje potomstvo doslova na život a na smrť!

V niektorých manuáloch doporučujú v prípade že nás medveď zaregistruje, resp. sa blíži k nám, za predpokladu že medveď neútočí, pokúsiť sa ho odohnať. Doporučujú na medveďa rozprávať hlbokým a dostatočne hlasným hlasom a dať ruky nad hlavu, aby sme zväčšili svoju výšku. Neviem, neviem ... my máme iba jeden pokus a osobne by som toto nikdy neskúšal. Medveď to môže pochopiť ako náš pripravovaný útok a môže sa cítiť ohrozený, a preto zaútočí! Po mojich skúsenostiach by som sa snažil pomaličky bez rýchlych a prudkých pohybov stiahnuť do úzadia. Ak by sa mi to nedarilo a mal by som pocit že medveď začína byť nervózny ( napr. ak by "pridal do kroku" ), okamžite by som si pomaly ľahol a robil mŕtveho: treba si ľahnúť tvárou k zemi a rukami si chrániť šiju ( krk ), pridvihneme ramená hore a krk si čiastočne ochránime aj medzi ramenami, alebo ľahnúť si na bok, hlavu si dáme medzi kolená a rukami si chránime šiju, taktiež si krk chránime aj medzi ramenami - zahryznutie medveďa do nášho krku je veľmi nebezpečné, lakte rúk máme tesne pri tele, treba zostať v kľude a doslova robiť sa na mŕtveho. Treba byť pripravený na to, že medveď nás príde očuchať, resp. nás môže začať zakrývať suchým raždím ( medveď neskonzumované mäso si vo všeobecnosti chráni pozakrývaním suchým raždím ). Zakrývanie môže trvať aj dlhší čas, ale už máme vyhraté, takže musíme to vydržať! Ležíme tak dlho, pokiaľ nemáme 100% istotu, že medveď opustil naše miesto dostatočne ďaleko! Počkáme minimálne 10 až 15 minút! Ten čas sa nám bude zdať ako nekonečný, ale musíme vydržať!
Miesto opúšťame pomali a obozretne, najskôr opticky skontrolujeme okolie, či medveď nezostal v našej blízkosti, ak je vzduch "čistý", postavíme sa a čo možno najredším porastom a po vetre opúšťame miesto strtnutia s medveďom. Ako silno budete dávať o sebe vedieť, to už nechám na rozhodnutie každého z vás ...

2008-06-23T02:37:00.000-07:00

Stretnutie s medveďom :

Každá situácia je iná, preto sa nedajú zadefinovať 100% návody čo robiť, keď stretneme medveďa. Jedná sa iba o základné pravidlá, ktoré nám zvýšia šancu na správne reagovanie v danej situácii.

Medveď dokáže úderom tlapy zabiť dospelý hovädzí dobytok, bez problémov strhne srnu, diviaka aj jeleňa, rozláme 5 cm hrubú dosku, pribité dosky 150 milimetrovými klincami vyťahuje bez problémov, armatúru "trhá" akoby bola z drôtiku…, dosiahne rýchlosť cez 60km/h, je dobrý plavec a lezec, preto nenahovárajme si, že práve nás medveď ušanuje. Tento klam nás môže stáť život! Aj keď starí horár vám povie, že medveď človeka zabiť nechce ... ale zranenia ľudí po útokoch medveďa boli už veľakrát veľmi, veľmi vážne.
Skutočný outdoorák dbá na prevenciu, a to nie iba pri medveďoch, ale vždy a všade, pretože vie že opatrnosti nikdy nie je dosť!

Základné pravidlo je nepodľahnúť panike. Bude sa to niekomu možno zdať ako nemožné, keď človek bude mať kúsok od seba medveďa, ale je to tak! Medvede majú lepší zrak ako my, ale nehybné predmety sú schopné rozoznávať iba na menšiu vzdialenosť. Čo z toho vyplýva? To, že my môžeme zbadať medveďa, ale on nás nemusí registrovať, keď napríklad ideme oproti vetru a potichu. Ak by sme sa bezhlavo rozbehli, medveď by nás mohol veľmi rýchlo zaregistrovať. Ak zachováme kľud, tak sa dokážeme pomaličky a potichu ( medveď veľmi dobre počuje ) vrátiť späť, odkiaľ sme prišli. Preto pri stretnutí s medveďom vždy okamžite zastaneme a budeme stáť absolútne bez pohnutia!!! Zastaneme a uvidíme reakciu medveďa, buď nás neregistruje, alebo áno.

2008-06-19T03:04:00.000-07:00

Táborisko umiestňujeme mimo vodných zdrojov, t.j. mimo potokov, ktoré medvede pravidelne navštevujú, resp. kvôli hukotu vody nás medveď nebude počuť. K vodným zdrojom vedú lesné chodníčky, resp. lesné chodníčky môžeme vidieť aj na iných miestach, takýmto miestam sa vyhýbame taktiež. Taktiež tábor nebudujeme v blízkosti väčších zdrojov medvedej potravy ( medvedia potrava : žalude, bukvice, ovos, maliny, čučoriedky, jahody, brusnice, šípky, hríby, zdochliny, ovocie z horských záhradách a v blízkosti ciest a pod. ). Taktiež netáborime v blízkosti salašov. Ak je v blízkosti nejaká zdochlina - uhynuté zviera, tábor postavíme v dostatočnej vzdialenosti od daného miesta.
• na miestach s viditeľnosťou na malú vzdialenosť ( hubárčenie, túlanie sa lesom ) je potrebné robiť väčší hluk, nakoľko môžeme sa dostať do bezprostrednej blízkosti od medveďa ( cez deň je medveď v húštinách, kde spí a "relaxuje" ), resp. ak ideme oproti vetru. V takýchto situáciach je potrebné byť ostražitý, pôjdeme pomalšie a neustále sledujeme okolie
• písal som, že do stanu nepatria prenikavo voňajúce veci, taktiež nepatria "na nás", t.j. "voníme" potom a nie voňavkou a pod.
• neposlušných psíkov musíme mať na vodítku
• ak nájdeme medvedí brloh, nevchádzame do neho a nehádžeme do neho ani kamene, resp. iné predmety. Čo najskôr sa vzdialime a bez kriku!

2008-06-15T01:38:00.000-07:00

Varíme dostatočne ďaleko od tábora, aspoň 100 metrov ( pre tých, ktorým sa to zdá veľa, tak minimálne 50 metrov, ale táto vzdialenosť už predstavuje veľké riziko, že prilákaný medveď vônou zablúdi aj do tábora ) a hlavne po vetre, aby sme neohrozili tábor. Tábor a zvolené miesto na varenie by mali byť navzájom viditeľné a nemali by byť v blízkosti hustejšieho porastu, resp. v hustejšom poraste, kde je menšia viditeľnosť, pretože neskôr zaregistrujeme blížiaceho sa medveďa.

Oblečenie nahriaznuté pachom z "kotlíka" nenechávame v tábore ( v stane ), resp. v takomto oblečení nejdeme ani na túru.

2008-06-10T01:00:00.000-07:00

V stane nesmieme mať ani zubnú pastu, mydlo, parfémy a iné prenikavo voňajúce veci, ktoré by mohli prilákať medveďa až priamo do stanu, o jedle v stane ani nehovoriac. Medveď zacíti aj neumytý riad, resp. oblečenie, v ktorom sme varili. Medveď má výborný čuch a človeka po vetre a v rovinatom teréne zavetrí aj na 5 kilometrovú vzdialenosť. Ale pozor, zavetriť človeka je jedna vec a vyhnúť sa mu je druhá vec, nezabúdajme že medvede vo všeobecnosti strácajú plachosť!

Poznámka :
V stane máme varič v pohotovostnej polohe ( ak ho máme ), t.j. ak by sme zaregistrovali medveďa v blízkosti stanu ( napr. v noci ), okamžite zapálime varič, medveď sa bojí ohňa. V prípade útoku, resp. zvedavosti macka, varič pustíme na plno a držíme ho pred sebou v smere medveďa! Ak sme v lokalite s veľkou pravdepodobnosťou stretnutia sa s medveďom, doporučujem po celú noc udržiavať táborový oheň ( pozor na požiar, resp. na vzplanutie vecí v tábore - napr. nespíme blízko ohňa a pod. ).

2008-06-08T11:56:00.000-07:00

• ak kempujeme, tak jedlo máme uskladnené v aute.
Ak sme klasickí outdooráci, tak jedlo si môžeme uskladniť :
• aspoň 200 metrov od nášho tábora,
• na skalnú stenu : dĺžka tela medveďa je 1,7 až 2,2 metra ( medveď postavený na zadných labách je ešte väčší - vyšší! ), preto jedlo ukladáme dostatočne vysoko,
• pod skalu, do skalnej štrbiny : diera užšia ako 20 cm a hlbšia ako 120 cm je pre macka nedosiahnuteľná,
• medzi dva stromy, ktoré sú od seba vzdialené aspoň 6 metrov. Jedlo umiestnime ( zavesíme ) minimálne do výšky 4 metre a presne medzi stromy,
Medvede sú šikovné, vedia rozviazať jednoduchšie uzly, resp. vedia ťahať za lano, "otvárať" konzervy, preto jedlo musíme zabezpečiť tak, aby sa takýmto spôsobom medveď nemohol k nemu dostať.
• jedlo umiestňujeme na viacerých bezpečných miestach,
• jedlo balíme tak, aby sme medveďa zbytočne neprilákali "dráždením" jeho čuchu.

Střetnutí s medvědem

2008-05-22T03:35:00.000-07:00

Medveď môže zaútočiť, ak :
• sa cíti ohrozený,
• je náhle prekvapený,
• chráni si mláďatá,
• je chorý alebo poranený,
• resp. útočí bez zjavnej príčiny.
Najpodstatnejší faktor pre útok medveďa je prekročenie jeho únikovej vzdialenosti človekom, úniková vzdialenosť medveďa je približne 10 metrov. Znamená to, že ak nás macko zaregistruje na 10 a viac metrov, mal by sa nám vyhnúť, v inom prípade, ak nás macko zaregistruje pod 10 metrov ( macko je náhle prekvapený - doslova vyplašený ), je veľká pravdepodobnosť že na nás zaútočí, nakoľko sa bude cítiť ohrozený a naša vzájomná vzdialenosť je pod jeho únikovú vzdialenosť. V takejto situácii by som si osobne okamžite ľahol a robil mŕtveho ... viď. nižšie.

Druhým najpodstatnejším faktorom pre útok medveďa je, ak sa dostaneme medzi medvedicu a mladé, ale o tom trošku neskôr...
Preto v Slovenských horách s výskytom medveďov :
• pohybujeme sa po turistických značkovaných chodníkoch a hlasnejším hlasom ( rozprávame sa, ak sme sami tak robíme občas hejahejááá ... alebo spievame - hlasnejší hlas neznamená kričanie! ) dávame medveďom o sebe vedieť, najmä skoro ráno a večer, keď sú medvede ešte na potulkách lesom - medveď za potravou môže prejsť aj cez 20 kilometrov. Medveď je plachý a človeku sa "normálne" vyhýba, ak ho zaregistruje na diaľku, t.j. dostatočne skoro. O sebe dávame vedieť najmä v neprehľadných úsekoch, napr. cesta vedie v okolí hustejšieho porastu, resp. pred prudkou zákrutou, a ak ideme oproti vetru.
Plachosť medvede postupne strácajú, najmä medvede vo Vysokých Tatrách, kde približne 5% medveďov prehľadáva odpadkové koše a kontainery. Takto v blízkosti chát môžeme medveďa stretnúť už aj za bieleho dňa! Takéto medvede sú taktiež nebezpečné!
Na takéto medvede potom náš hlas a spev už v lese moc neplatí, čo môže mať za príčinu stretnutie sa s medveďom, ak aj dodržiavame všeobecne doporučovanú prevenciu!
Napraviť tento stav môžeme iba my! Zvyšky potravy a obaly z potravín budeme uskladňovať v chate v plastových obaloch ( v plastových sáčkoch ) a odpadky do kontainerov dávame tesne pred odvozom odpadu, resp. požiadame o to chatára ( chatárku :-), alebo suseda ( susedku :-), ktorý v danom čase bude na chate.

2008-05-19T07:38:00.000-07:00

Hory s medveďmi a člověk

Pred medveďom som mal vždy značný rešpekt, bol to rešpekt z nepoznaného. Po mojich stretnutiach s medveďmi mám pred nimi ešte väčší rešpekt, ale je to už rešpekt z poznaného!
Môj rešpekt nepredstavuje strach, aj keď som mal sto kilového macka na desať metrov, môj rešpekt predstavuje iba to, že v plnej miere budem dodržiavať pravidlá, ktoré zamedzia "prekvapenie" medveďa mojou osobou.

Dnes stretnúť medveďa v horách stredného a severného Slovenska už nepovažujem za raritu. Prečo? Jednoducho preto, že roku 1975 bolo na Slovensku 430 medveďov a dnes ich je cez 1300. Roku 1999 ich bolo 1288 a ročne sa zastrelí približne 20 medveďov a ročný prírastok je približne 55 medveďov. Pre zaujímavosť uvediem, že v národnom parku Vysoké Tatry sa nachádza približne 50 medveďov.

Revír medveďa je od 30 do 70 km2, znamená to, že mladé jedince sú vytláčané na okraj lesa, nakoľko medvede na Slovensku sú premnožené. Preto stretnúť medveďa priamo nad dedinou, ktorá sa nachádza v spomenutej oblasti Slovenska, nie je vôbec problém.

Každé stretnutie človeka s medveďom obnáša riziko, nakoľko medveď na človeka môže zaútočiť aj bez zjavných príčin, t.j. nevieme logicky objasniť príčinu útoku.

2008-05-15T10:34:00.000-07:00

Obohacení stravy
Kusy ledu obsahující zmrazenou potravu jsou dávány ledním medvědům ( a někdy
jiným druhům ) ve stále větším počtu zoologických zahrad. V některých institucích hnědí medvědi někdy dostávají živé ryby. Větve s listím jsou někdy dávány většině medvědů, ale pravidelně medvědu brýlatému ( Andean ).

Techniky krmení

2008-05-02T04:00:00.000-07:00

Ve většině zoologických zahrad jsou medvědi krmeni jednou denně ve vnitřních
klecích. Celé krmení je dáváno jako jedno velké jídlo. Potrava je zřídka dávána v dostatečných dávkách než aby byla k dispozici „dle libosti“.
Je zde evidentní důkaz, že systém poskytování potravy jednou denně a to v době, kdy jsou medvědi uzavřeni ve vnitřních klecích, je hlavní příčinou stereotypního chování. Motivační složka získání potravy stereotypního chování může být redukována u dospělých medvědů a odstraněna u mláďat, jestliže frekvence denního jídla je zvýšena a hlad není používán jako prostředek k zahnání zvířat dovnitř!

2008-04-26T02:46:00.000-07:00

Složení potravy
Podle průzkumu TAG v období 1993/94 potrava různých druhů medvědů je velmi
shodná ve většině zologických zahrad. Skládá se z ovoce a zeleniny, množství jablek a dalšího sezónního ovoce, mrkve a hlávkového salátu. Tato základní strava může být doplněna chlebem, granulovanými koncentráty a vitaminovými a minerálními směsmi. Lední medvědi vždy dostávají živočišnou potravu jako např. ryby, hovězí, koňské a někdy dokonce i vepřové maso. Ostatní druhy medvědů dostávají rozličná množství masa, vajec, kuřat nebo ryb. Nutriční skladba potravy v zoo je sestavena v tabulce 6.

Shánění potravy :

2008-04-19T09:37:00.000-07:00

Přístup a hojnost potravinových zdrojů ovlivňují sezónní pohyb medvědů.
Jestliže je potravy dostatek, mohou zůstat několik dní nebo dokonce týdnů na malé ploše. Velké množství malých potravních složek bude sbíráno, aby byly pokryty nutriční potřeby na podzim. Asiatští a američtí černí medvědi šplhají na stromy pro ovoce a ořechy, zatímco hnědí medvědi je převážně sbírají na zemi. Grizzly vyhrabává kořeny a hlodavce.

Medvědi

2008-04-09T03:55:00.000-07:00

Nutriční potřeba samic a rozmnožování : Samice zůstávají v doupěti během posledních měsíců těhotenství, porodu a prvních měsíců kojení; čerpají ze svých tukových zásob. Ačkoli pouze 9% mléka prvního roku je zkonzumováno mláďaty grizzlyho a baribala během období v doupěti, existuje období několika měsíců předtím než je k dispozici snadno stravitelná potrava. Během tohoto období produkce mléka matky jeho nutriční kvalita se stále zvyšuje. Ve studii divoce odchycených samic medvěda baribala ty, které porodily byly markantně těžší ve svém maximum ( před obdobím doupěte ) než ty, které neporodily. Co se týče dvou zmiňovaných skupin, ultrazvukem byl zjištěn plod a existují návrhy, že se může vyskytnout úmrtí plodu, mají-li samice nízké zásoby tuku.

Sezónní skladba potravy : Veliká škála vegetace v přírodním prostředí medvědů má za výsledek mnohé rozdíly v potravě medvědů. I přes tuto variaci ale lze uvést určitou generalizaci.
Na jaře : Medvědi často opouští své doupě, i když je ještě sníh a led. Během tohoto období probuzení se živí trávou, žaludy nebo bukvicemi z předešlého roku. Mršiny kopytnatců, kteří zahynuli během zimy, jsou také důležitým zdrojem potravy. Když začnou růst rostliny, medvědi se především živí rostlinným materiálem – trávou, rákosem,

pampeliškami a jetelem. Je známo, že medvědi se vrhají na jeleny nebo lose v květnu. Během tohoto období lze najít v medvědím trusu hmyz, především mravence, ale i další blanokřídlé.
V létě : medvědi přibývají na váze v důsledku většího množství snadno stravitelné potravy, která je hojně k dispozici – ovoce a bobule na stromech a keřích. Toto ovoce bohaté na glukózu začíná zrát v červenci a srpnu.
Na podzim : medvědi preferují plody bohaté na tuky, proteiny nebo karbohydráty jako jsou žaludy, bukvice, kaštany, vlašské ořechy. Některé druhy z medvědů hnědých se ale také živí lososy k získání tukových zásob. V jiných oblastech kořeny luštěnin jsou hlavním zdrojem proteinů a energie pro medvědy téměř celé období aktivity.

Přezimování medvědi

2008-04-07T05:24:00.000-07:00

Přezimování, změny hmotnosti a shánění potravy : Severní druhy, které závisejí na sezónních zdrojích potravy jsou dobře přizpůsobeni dlouhým obdobím nedostatku jídla.
Hnědí, američtí a asiatští černí medvědi přežívají zimu zimním spánkem a přezimování může trvat od několika týdnů až do šesti měsíců. Medvědi nesnižují svoji teplotu těla a metabolickou hodnotu až do té míry jako ostatní druhy, které také přezimují, a snadno se probouzejí a mohou rychle opustit své doupě. Během spánku nejedí a nepijí a čerpají, energii a vodu, ze svých tukových zásob, které mohou tvořit až 50% jejich tělesné hmotnosti. Vylučování, vyprazdňování střev a močení se nevyskytují, protože všechny produkty metabolismu jsou recyklovány, např. močovina je přestavována na aminokyseliny. Přezimování je charakteristické nízkým močením : koeficient v krevním sérum. Základní tělová hmota se většinou nemění v průběhu půstu. Když medvědi na jaře opouštějí své doupě, mohou ztratit 30 – 50% své hmotnosti a tato ztráta váhy může pokračovat až do časného léta. V průběhu pozdního léta a částečně na podzim medvědi opět získávají svoji váhu.
Medvědi jsou nejméně aktivní po opuštění doupat na konci zimy nebo na jaře. Nejvíce aktivní jsou, s vrcholovými hodnotami přes 50% dnu, během stěžejních obdobích pozdního léta nebo na podzim. Medvědi vystavují hyperfagia během tohoto období, kdy je hojná kvalita potravy, jako jsou bobule a ořechy, bohaté na rozpustné karbohydráty a/nebo tuky. Toto je hlavní období kdy jsou schopni vystavět své tukové rezervy, které jim umožňují přežít zimu. Takto tedy severní druhy medvědů jsou chováním dobře přizpůsobeni extrémním sezónním změnám z hlediska dispozice potravy. Medvědovití zůstávají u své motivaci ke shánění potravy v různých ročních obdobích na severní hemisféře i v zajetí.

Medvědi

2008-04-02T05:36:00.000-07:00

Nemají rádi nečekaná překvapení a náhody, které s sebou občas život (chtě nechtě) přináší. Je-li pak třeba reagovat neodkladně, rozhodnutí nebývají příliš efektivní. Bohužel postrádají operativní schopnosti, jsou nejistí. Jsou to typy, které své uplatnění najdou v týlu. V klidu prostudují mapy, zváží pro a proti, připraví podklady a navrhnou postup, řešení. V první linii pak ale musí stát někdo malinko dravější, někdo, kdo si s adrenalinem rozumí víc než Medvědi. Prostě neumí své schopnosti a přednosti „prodat“. Navenek často vystupují jako přehnaně kritičtí lidé. Jsou to detailisti. To jim na oblíbenosti nepřidá.
Do partnerských vztahů vstupují s rozvahou. Život o samotě jim nedělá přílišné problémy, s manželstvím čekají. Pokud se ale rozhodnou, mnoho ze své síly a energie obětují na vytvoření teplého a příjemného domova. Jsou oddaní, věrní, ke svým blízkým zodpovědní. Problémy může způsobit ona zmiňovaná „záliba“ v kritizování. Občas neuškodí, ale uznejte, kdo se cítí dobře, je-li neustále napomínán pro maličkosti?
Buďte tolerantní, Medvědi! Naučte se chválit, i když víte, že vy byste to určitě udělali lépe a pečlivěji. Uvědomte si, že potřebujete pomoc druhých, všechno sami nezvládnete. Ze života nemějte takový strach, zbytečně si kazíte zdraví. Vezte, že je vždy někdo, kdo vám rád pomůže.

2008-03-27T05:17:00.000-07:00

MEDVĚD
Lidi narozené mezi 22. srpnem a 21. zářím zveme v názvosloví Indiánského horoskopu „Medvědy“. Tyto zrozence ovlivňuje zemský živel (stabilita, racionální přístup, řád, cílevědomost), vládne jim pak vítr jižní (cítění, vnímání, empatie). Medvěda většinou posuzujeme jako neobratné, těžké a lenivé zvíře. Indiáni však život medvěda důvěrně znali. Pro ně byl naopak symbolem hbitosti, obratnosti, rychlosti, síly, klidu a rozvahy.
Obdobně nahlíželi i na lidi, kteří byli narozeni v totemu Medvěda. Nejsou to jedinci nutně toužící po životě ve skupině. Dost dobře se o sebe dokáží postarat sami. Jsou samostatní, nezávislí. Ví, že na sebe se mohou spolehnout. O svých kvalitách a přednostech jsou přesvědčeni. Mají za to, že jen oni jsou schopni zvládnout danou úlohu. Protože jsou pak na všechno sami (ovšem z jejich viny), musí pracovat o to tvrději, pilněji. Vyznačují se praktickým a rozumným přístupem nejen k jednotlivým úkolům, ale i k celému svému životu. Raději si všechno pečlivě a systematicky připraví, naplánují.

2008-03-25T05:44:00.000-07:00

Korýši

2008-03-19T09:33:00.000-07:00

Patří do nich naši raci , mořští kraby, langusty , humři , buchanky, perloočky, blešivci a krevety . Žijí ve vodním prastředí-sladké a slané vodě, výjmečně ve vlhku na souši.Většina korýšů má tělo složené z hlavohrudi (hlava a několik hrudních článků), několika volných hrudních článků a zadečku. Počet článků článkového těla a počet končetin nůže být u různých druhů rozdílný. Končetiny jsou původně dvojvětevné. Na hlavohrudi se nacházejí: 2 páry tykadel, 1 pár kusadel, 2 páry čelistí, složené nebo jednoduché oči. Tělo překrývá vnější kost, která je tvořena chitinovou kutikulou, do niž se ukládají zpevňující neústrojné látky. Hlavohruď bývá překrytá jediným velkým štítem-krunýřem z kulikuly.Korýši v naprosté většině dýchají žábrami a někteří drobní živočichové dýchají celím povrchem těla. Až na výjimky jsou odděleného pohlaví. Nervová soustava je Žebříčkovitá.

2008-03-17T06:01:00.000-07:00

Štíři
Nejjednodušší ze všech pavouků. Žijí v teplých a suchých oblastech. Noční živočichové. Mají jedové žlázy v zadečku.

Štírci
Mají drobná klepítka a velká makadla s klepítkovitým zakončením.

Sekáči
Od pavouků se liší tím, že mezi jejich hlavohrudí a zadečkem není tenká stopka. Makadla jsou podobná kráčejícím nohám. Žijí mezi rostlinami a v listí. Živí se hmyzem a roztoči.

Roztoči
Roztoči jsou nejmenší pavouci. Mezi roztoči je mnoho cizopasníků. Nejznámější je klíště obecné. Přenašeč virové částice a bakterie.
Další druhy roztočů mohou způsobit kožní onemocnění Svrob (zákožka svrabová) nebo trudovinu-uhrovitost kůže.
Další cizopasníci v peří drůbeže (čmelíci).
Ve společenstvech včel (kleštíci) je nutno zlikvidovat cele včelí společevství.
Také na rostlinách nacházíme roztoče např. drobné pavoučky (svilučky), kteří sají rostlinné šťávy.

2008-03-13T06:48:00.000-07:00

VÝZNAM:
1)Opilování rostlin (včely, čmeláci, brouci, motýli, dvoukřídlí (mouchy), atd.)
2)Škůdci rostlin (saranče, mšice, červy, molice, ploštice, housenky, atd.)
3)Dřevokazný hmyz (kůrovci, termiti, atd.)
4)Dravci (pro člověka škodlivé, atd.)
5)Cizopasníci (komáři, ovádi, blechy, vši, atd.)
6)Přenašeči nemocí (veš=Tyfus, blecha=Mor, komáři=Malérie, atd.)
7)Mrchožrouti (hrobařík)
8)Užitkové druhy (včela, vosa, mateří kašička, bourec morušoví, atd.)

KLEPÍTKATCI:
Tělo ze dvou částí: Hlavohruď, zadeček. Hlavohruď a šest párů končetin, ale na zadečku končetiny vymizeli. Žijí v moři, sladké vodě i na souši.

OSTROREP:
Podobnost Ostrorepem. Žili v prvohorách spolu s Trilobity. Životním prostředím trilobitů je mořské dno (měkkýši). Tělo je složeno s hlavohrudí a zadečku. Má 1 pár klepítek, 2-6 stejných nohou.

ROZDĚLENÍ:
PAVOUCI
Žijí převážně na souši. Tělo se skládá z hlavohruď, zadečku, 1 pár klepítek, 1 pár makadel, 4 páry kráčících nohou. Na konci zadečku se nachází ,,snovací žláza´´ a bradavky. Uvnitř je snovací trubice z nichž vystupují jednotlivé pramínky budoucího vlákna. Mimotělní trávení. Pavouci jsou draví živočichové. Dýchání pavouků zajišťuje trávící vaky nebo vzdušnice. Vylučování zajišťují ,,Malpigické´´ trubice. Které vyúsťují do zadní části střeva. Oči pavouků jsou jednoduché a v počtu 6-8. Mají oddělené pohlaví. Stavba těla.

ZÁSTUPCI:
Křižák obecný
Skákavky Běžci
Pokoutníci Snovačky
Sklipkani Vodouch

2008-03-11T03:34:00.000-07:00

KORÝŠI Raci, Kraby, Perloočky, atd.
HMYZ Motýli, Vážky, Brouci, atd.

OSTROKOŽCI:
Žijí ve slané vodě. Jejich tělo je paprsčitě souměrné. Jsou odděleného pohlaví.

ROZDĚLENÍ:
LILIJICI Lilijice jsou nejjednodušší známí Ostrokožci. Jejich tělo připomíná květy rostlin. Mají trávící trubici jako písmeno ,,U´´.
HVĚZDICE Na rozdíl od Lilijic se volně pohybují, lezou po dně a jsou velmi dravé. Trávící soustavu tvoří vychlípitelný žaludek (slouží k mimotělním trávení). Mají regenerační schopnost.
HADICE Druhou nejbohatší skupinou jsou Hadice. Mají pět ramen. Trávící soustava je slepá.
JEŽOVKY Nejčastěji se setkáme s Ježkovkami . Setkání nemusí být právě příjemné, když se setkáme s jejich bodlinami. Ramena u ježků nejsou vytvořena. Podkožní útvar tvoří podkožní destičky spojené v souvislou kost.
SUMÝŠI Říká se jim také mořské okurky. Jsou dvoustraně souměrné. Vnitřní kostra je tvořena jen malými destičkami, které vytvářejí souvislou kost.

HMYZ:
Hmyz dosáhl největší dokonalosti. Velmi početná a rozmanitá skupina. Schopnost létat, rozmnožovat se, rozvoj nervové soustavy a smyslů. Tělo se skládá s hlavy, hrudě a zadečku.

TĚLO:
Na hlavě pár tykadel, složené oči, tři jednoduché oči, trávící ústrojí. Hruď na tři části. Velmi rychlé příčně pruhované svaly. Zrak vyvinut=vnímá barvy. Oddělené pohlaví.

TYPI KŘÍDEL:
Polokrovky ploštic (ploštice)
Krytky rovnokřídlí (kobylka)
Krovky brouků
Křídla a kyvadélka dvoukřídlých (hmyz)

KROUŽKOVCI

2008-03-04T09:41:00.000-08:00

Kroužkovci žijí na souši(Žížala VIZ OBR: č28) ve sladké (Pijavice) a slané (Mnohoštěpinatci) vodě. Jsou to živočichové s oblým protáhlým článkovým tělem. Kroužkovci jsou odděleného i obojetného pohlaví.

SMYSLY:
ZRAK-Od světločivných buněk vnímajících pouze světlo-tmu, až k drobným pohárkovým očím (Pijavek, v přední části těla)
HMAT-Hmatové tělíska pod pokožkou, až tykadla v hlavové části (Mnohoštěpinatci, Maloštěpinatci)

ZÁSTUPCI:
Žížala Obecná
Pijavka Rybí
Pijavka Lékařská
Mnohoštěpinatec Nereidka

MALOŠTĚPINATCI:
Žijí v půdě (Žížaly). Někteří žijí na bahnitém dně (Nítěnky). Mají složité rozmnožování, vývin je přímí.

PIJAVKY:
Tělo sploštělé. Většina bez štětin. Články jsou z venku hustě rýhovaný-to dělá dojem velkých počtů článků. Dvě přísavky-v přední a zadní části těla. Jednoduché oči. Jsou dravci a cizopasníci=sají krev.

MNOHOŠTĚTINATCI:
Nejpočetnější skupina kroužkovců. Většina žije v moři. Na hlavě mají tykadla, někdy i oči. Na článcích výběžky (Panožky) se štětinami a žábrami. Jsou odděleného pohlaví, vývin je nepřímí. Často draví živočichové. Volně pohybliví nebo zahrabáni v rourkách (Rournatci).

ČLENOVCI:
Tvoří až 80% všech živočichů. Většina je odděleného pohlaví.

ROZDĚLENÍ:
TROJLALOČNATCI Dnes nežijí (známe z kamenělin)
KLEPÍTKATCI Např.: pavouci a jejich příbuzní.

Měkkyši

2008-02-23T04:37:00.000-08:00

MĚKKÝŠI:
Početná skupina. Rozvinula se v nejrozmanitější organismy, na nichž však už na první pohled není viditelná jakákoliv příbuznost. Jejich tělo je vytvořeno ze třech vrstev buněk a ve střední vrstvě je vytvořená tzv. druhotná dutina tělní. Jsou většinou odděleného pohlaví a někteří jsou však obojetní. Dělí se na PLŽE, MLŽE A HLAVONOŽCE.

PLŽI:
Nejrozmanitější prostředí obývají PLŽI. Řada druhů žije v moři, ve sladké vodě (např.: plavatka, okružák), i na souši (např.: hlemýžď, pásovka).

ZÁSTUPCI:
Plavatka Hlemýžď
Okružák Pásovka
Bahenka Slimák

MLŽI:
Jsou vázáni pouze na vodu, ale mohou žít jak ve slané vodě (např.: Ústřice, Hřebenatka), tak ve sladké vodě (např.: Škeble, Perlorodka).

ZÁSTUPCI:
Ústřice Srdcovka
Hřebenatka Perlorodka
Škeble
HLAVONOŽCI:
Nejužší životní prostředí mají hlavonožci, kteří obývají pouze slané vody (např.: Sépie, Chobotnice).

ZÁSTUPCI:
Sépie Chobotnice
Oliheň Krakatice= měří přes 20 metrů

2008-01-31T22:46:00.000-08:00

ROZDĚLENÍ:

POLYP - FORMA ŽIVOTA VIZ OBR: č23
Pro pohyb jsou typické tyto znaky:
1)vakovité tělo s možným terčem
2)ústní terč s věncem ramen okolo úst
3)slabá střední vrstva(MEZOGLEA) mezi vnitřní a vnější vrstvou buněk

VÝZNAM:
Vznik hornin - vápence
Ovlivnily složení atmosféry
Používají se ve šperkařství

POZOR:
Žahavými buňkami mohou usmrtit živočichy mnohem větší, než jsou schopni zkonzumovat.

SMYSLY:
CHUŤ,ČICH (u ústního otvoru)
DOTYK
Mohou tvořit JEDNODUCHÁ OČKA (medúzy)

ZAJÍMAVOSTI:
-2 Formy života 1)Polyp - přisedlá forma života
2)Medúza - volně pohybová forma života
Př: Trubíši

2008-01-23T01:16:00.000-08:00

ČTYŘHRÁNKY
Jsou to medúzy se zvláštním čtyřhranným kloboukem. Mají velmi dlouhá chapadla. Obsahují velmi silné jedy, které dokážou usmrtit člověka.

POLYPOVCI
Žijí ve sladké vodě. Potravu tvoří drobní korýši a plankton. Během života převládá forma POLYPA nad MEDŮZOU. Trávící dutina je bez rozdělení přihrádek. Nezmaři při pučení mohou tvořit kolonie. Pohlavní rozdělení: a)obojetníci
b)oddělené pohlaví

MEDŮZA - FORMA ŽIVOTA
Pro pohyb jsou typické tyto znaky:
1)pohybuje se plaváním
2)ústa jsou umístěná vespod
3)ramena(chapadla) se nacházejí okolo ústních otvorů a někdy také na okrají klobouku
4)má silnou rosolovitou MOLOGLEU
5)trávící dutina - LÁČKA je rozvětvená, je spojená vlastní trávící soustavou a oběhová soustava
6)smysly na okraji klobouku slouží k vnímání pohybu, chemických látek (chuť, čich) a světla (očka)
7)nervové buňky jsou soustředěny do kruhů po obvodu klobouku - pro lepší orientaci a oslabení pohybu

MEDŮZOVCI

2008-01-12T10:58:00.000-08:00

Medúzka sladkovodní
Medúza žije v moři. Během života převládá forma medůzy nad formou polypa. Jsou to draví živočichové. Živí se korýši a rybami. Některé druhy světélkují. Žahavé buňky na ramenech slouží k omráčení kořisti - dokážou popálit i člověka. Při rozmnožování se střídá pohlavní a nepohlavní způsob (RODOZMĚNA). Známé a hojné jsou talířovky (př: Talířovka ušatá

ŽAHAVCI:

2008-01-07T02:05:00.000-08:00

Patří k jednoduchým mnohobuněčným živočichům. Jeho tělo je paprsčitě souměrné a má tvar dutého vaku zakončeného rameny. Dutina uvnitř těla se nazývá láčka. Slouží ke zpracování potravy. Velikost těla může dosahovat od několika cm do několika m. U některých druhů žahavých buněk VIZ OBR: č6 existují dlouhá vlákna, kterými si přitáhnou vzdálenější kořist. Další typy obsahují lepivé látky, jimiž se kořist přichytí, aby mohla být podána do ústního otvoru. Žijí ve vodním prostředí (sladká i slaná voda). Potravu nezmarů a Žahavců tvoří drobní živočichové. Rozmnožují se Pučením, dělením VIZ OBR: č7,8.Pohybují se píďalkovitým krokem VIZ OBR: č9. Smysly Žahavců např oči

BAKTERIE:

2007-12-29T03:15:00.000-08:00

Jsou jednobuněčné organismy, rychle se rozmnožují, jsou všude na zeměkouli a jsou zakladači (destruenti).

ROZDĚLENÍ BAKTERIÍ:
1)Symbióza oboustranně prospěšná spolupráce
2)Cizopasníci škodí mléčné bakterii (NEMOCI: Salmonelóza, angína)
3)Sinice jsou schopny fotosyntézy

ROZDĚLENÍ:
Houby
Žahavci
Měkkýši
Kroužkovci
Členovci
Ostrokožci
Hmyz
Klepítkatci
Korýši

Souhvězdí Žab

2007-12-15T05:11:00.000-08:00

Pavel Dobeš

Emi H7
1. Při jednom ze svých vesmírných letů,
Emi
jelikož po nocích cestuji rád,
G D
za zády nechal jsem naši planetu
C H7
a přistál v souhvězdí Žab.
Emi H7
Čekal jsem hojnost a úrodné roky,
Emi
přátelský vzduch a vodu z křišťálu,
D G
malebnou krajinu s horskými oky,
F#7 H7
jejichž odlesky se tříští o skálu.

Emi Ami
R: Lítal jsem nad krajinou až do mraků,
D7 G
honil se s motýli mezi květy,
Emi C
zpíval jsem písně hvězdných tuláků,
Ami7 H7
objevoval vzdálené světy.

2. Stopadesát let jsem prožil v jejich světě
za jediný moment svého snu,
stopadesát roku byl jsem žábou na planetě
s odříznutou cestou ke kosmu.
A strašná gravitace mne ku prameni táhla,
na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,
na koho kdy ta rozkošnice sáhla,
nemůže už nikdy nebem plout.
R: Nepozná úlety až do mraků,
večírky s motýli mezi květy,
nerozumí písním tuláků,
neupřímně zní jeho věty.
3. A jenom budík mi zvoněním naději dává,
že rozum zas nalezne svůj klid,
jsem přece člověk, copak jsem žába,
vždyť já se přece mohu probudit
a zpívat všem, kteří jste tu
a kdo z vás po nocích cestuje rád,
až poletíte vstříc novému světu,
pozor na souhvězdí Žab.
Lítejte nad krajinou až do mraků,
hoňte se s motýli mezi květy,
zpívejte písně hvězdných tuláků,
objevujte vzdálené světy.

E H7
*: Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce,
Emi
tamní obyvatelé jsou zelení,
D7 G
zelené mozky v zelené lebce
F#7 H7 E
a od huby jim šlehají plameny.

upload : rickie

2007-12-02T06:41:00.000-08:00

Jestli pak víte, jak moc se člověk liší od šimpanze, co má biologie společného s ekonomií, podle čeho si vybíráme partnery, že život je boj i strategická hra, proč si Noe bral na archu příbuzné, či co vede člověka k tomu, aby se nechal sežrat kočkou?
Tak na všechny tyhle otázky odpovídá seriál: Evoluce, aneb jak se nechat sežrat kočkou.

Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., (*1964) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na Biologické fakultě v Českých Budějovicích se zabývá morfologií a evolucí živočichů, přednáší evoluční biologii a zoologii.
Spolu s D. Storchem a S. Mihulkou napsal knihu Jak se dělá evoluce (Paseka, Praha 2004).

2007-11-26T16:03:00.000-08:00

Luptáková Věra - Evoluce, aneb jak se nechat sežrat kočkou

Devítidílné pásmo dialogů biologa profesora Janem Zrzavým, se studentkou Evou o evoluci

Další údaje nejsou k dispozici

Natočeno ve Studiu České Budějovice ČRo5 v roce 2005, vysíláno v prosinci 2005 až únoru 2006.
----------------------------------------------------
mp3 - 128 kbps

"0 Evoluce.m3u" 163 b
"00 Evoluce UVOD.mp3" 0:22 min 430 080 b
"01 Evoluce.mp3" 8:49 min 8 431 744 b
"02 Evoluce.mp3" 9:05 min 8 687 744 b
"03 Evoluce.mp3" 8:39 min 8 284 288 b
"04 Evoluce.mp3" 7:49 min 7 495 808 b
"05 Evoluce.mp3" 9:07 min 8 747 136 b
"06 Evoluce.mp3" 9:56 min 9 521 280 b
"07 Evoluce.mp3" 9:05 min 8 708 224 b
"08 Evoluce.mp3" 9:45 min 9 339 008 b
"09 Evoluce.mp3" 10:34 min 10 123 392 b
"Luptakova Vera - Evoluce, aneb jak se nechat sezrat kockou.txt" 1 600 b

Cysty na vaječníkách

2007-11-07T01:14:00.001-08:00

Popis
Cysty jsou dutiny různé velikosti naplněné tekutinou a umístěné pod povrchovou blánou vaječníků (vzácně uvnitř nebo na stopce).Ve většině případů jsou nezhoubné a v některých případech mohou zmizet bez léčby. Vyskytují se častěji u žen, které kouří.

Druhy cyst:
Folikulární cysty - folikul vaječníku se nevyvíjí dokonale a nedojde k uvolnění vajíčka, může samovolně zmizet.
Cysty žlutého tělíska - tvoří se žlutého tělíska, struktury vzniklé s folikulu vaječníku, které po ovulaci a uvolnění vajíčka nezanikne.Může samovolně zmizet.
Dermoidální cysta - obsahuje zlomky kůže, kostí, zubů a chrupavek nebo chlupů a vzniká pravděpodobně s embryonální tkáně. Může se šroubovitě točit, prasknout a krvácet. Proto musí být chirurgicky odstraněna.
Polycystóza - Stein-Leventhal- syndrom - výskyt četných cyst (min. 10) na vaječnících. Je vyvolán zvětšením folikulů obsahujících vajíčka.

Příznaky a diagnostika
Malé cysty jsou většinou bez příznaků
Velké cysty - pocit tlaku v břichu
• tlak na močový měchýř a střeva
• bolest při pohlavním styku
• zeslabené nebo zesílené menstruační krvácení Polycystóza - nepravidelná nebo slabá menstruace
• vynechání menstruace
• neplodnost
• zvýšené ochlupení na obličeji i těle
• akné
• přibývání na váze
• bolesti v pánvi
• deprese

Diagnóza:
Ultrazvuk
Laparoskopie
Nutno cysty odlišit od zhoubného nádoru

Komplikace
Spontánní prasknutí cysty může způsobit nebezpečný zánět pobřišnice (peritonitis) - náhlá silná bolest v podbřišku, nevolnost, zvracení, horečka.
Vzácně se může vyvinout rakovina vaječníků.

Klasická léčba
Hormonální antikoncepce - někdy však mohou antikoncepční pilulky naopak zvýšit výskyt cyst. Chirurgická léčba:
1. laparoskopie - malý řez do dutiny břišní a vydrénování cysty
2. laparotomie - větší řez při podezření na nádor rakovinného původu a provedení biopsie - pokud jde o nádor odstranění vaječníku (popř. i vejcovodu a dělohy)

Přírodní a doplňková léčba
Podle některých odborníků zabývajících se přírodními léčivými postupy jsou cysty součástí přirozené obrany těla. Pokud játra jsou oslabena a nejsou schopna detoxikovat organismus, pak si organismus vytvoří jakási "druhá játra" - ve formě cyst nebo fibroidů, do nichž se ukládají játry nezpracované látky, aby se udržela rovnováha organismu. Proto je důležité podpořit funkci jater a pročistit organismus.

Strava
Dieta s nízkým obsahem estrogenu: málo tuků, masa, vajec, sýra a mléčných výrobků. Omezení cukru, alkoholu a kávy.
Jíst dostatek celozrnné potravy, zelenou listovou zeleninu, ryby, tofu, přírodně krmená kuřata, čerstvé ovoce a bylinné čaje na podporu jater.
Pokud se společně s cystami vyskytují občas i mykózy a kvasinkové výtoky (candidóza) doporučuje se protikvasinková dieta a léčba.

Bylinná podpůrná terapie:
Byliny na podporu jater - ostropestřec marijánský, smetanka lékařská…
Gynex - bylinný sirup na podporu hormonálního a pohlavního systému
Regalen - bylinný sirup na podporu jater a žlučníku.
Omega 3 kyseliny - regulují hladinu estrogenu při užívání hormonální antikoncepce.

Další pročisťující metody:
Jednodenní půsty - pití čerstvě vymačkaných ovocných nebo zeleninových šťáv.
Výplachy střev.

Konstituční homeopatická léčba:
Pokud cysty nejsou příliš veliké nebo vícečetné často při konstituční homeopatické léčbě "vyschnou".
Dokud není nalezen konstituční lék může se vyzkoušet užívání následných homeopatik 4x denně po dobu maximálně 14 dnů:
Lachesis C6 - postižení levého vaječníku, místní bolestivost, která je největší ráno a během menstruace se zmírní.
Jodum C6 - bolest v podbřišku jakoby byl mezi vaječník a dělohu zastrčen klín.
Apis C6 - postižen pravý vaječník. Místní píchavá bolest, bolestivé menstruační krvácení a na pohmat citlivý podbřišek.
Colocynthis C6 - malé kulaté cysty, bolest prochází podbřiškem, zmírní se při předklonu nebo při přitisknutí rukou na podbřišek.

2007-11-02T08:17:00.000-07:00

15 // Max simple physicing at once
10 // Max boned physicing at once
15 // Max rendering at once
15 // Max stored dismembered characters

DOG.TXT

START OF BONES

// Bone index #0

Bone_01
10 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
NONE

NEXT BONE

// Bone index #1

Bone_N01
2 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
0 // Index of parent (Spine)

NEXT BONE

// Bone index #2

Bone_N02
2 // Mass in kg
SPHERE // Collision detection type
FALSE
1 // Index of parent (Neck)

NEXT BONE

// Bone index #3

Bone_T01
1 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
0 // Index of parent (Spine)

NEXT BONE

// Bone index #4

Bone_RLB02
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
0 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #5

Bone_RLB03
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
4 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #6

Bone_RLB04
2 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
5 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #7

Bone_LLB02
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
0 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #8

Bone_LLB03
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
7 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #9

Bone_LLB04
2 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
8 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #10

Bone_RLF02
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
0 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #11

Bone_RLF03
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
10 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #12

Bone_RLF04
2 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
11 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #13

Bone_LLF02
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
0 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #14

Bone_LLF03
3 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
13 // Index of parent (L Leg)

NEXT BONE

// Bone index #15

Bone_LLF04
2 // Mass in kg
BOX // Collision detection type
FALSE
14 // Index of parent (L Leg)

END OF BONES

START OF MOVES

0 // ID
30 // Default frame rate
None // Looping reset flags
0,0,1 // Direction of movement
DogWalk.BON // Biped export file name
0 // Flags

2 // ID
30 // Default frame rate
None // Looping reset flags
0,0,1 // Direction of movement
DogWalk.BON // Biped export file name
0 // Flags

10 // ID
30 // Default frame rate
Y // Looping reset flags
0,0,0 // Direction of movement
Dog_still_plead.BON // Biped export file name
0 // Flags

30 // ID
30 // Default frame rate
Y // Looping reset flags
0,0,0 // Direction of movement
DogWalk.BON // Biped export file name
0 // Flags

31 // ID
30 // Default frame rate
Y // Looping reset flags
0,0,0 // Direction of movement
DogWalk.BON // Biped export file name **********
0 // Flags

40 // ID
30 // Default frame rate
Y // Looping reset flags
0,0,0 // Direction of movement
DogRun_Fast.BON // Biped export file name **********
0 // Flags

72 // ID
30 // Default frame rate
None // Looping reset flags
0,0,1 // Direction of movement
DogFall.BON // Biped export file name **********
0 // Flags

80 // ID
30 // Default frame rate
none // Looping reset flags
1,0,0 // Direction of movement
Dog_get_up_lhs.BON // Biped export file name
1 // Flags

81 // ID
30 // Default frame rate
none // Looping reset flags
1,0,0 // Direction of movement
Dog_get_up_rhs.BON // Biped export file name
1 // Flags

91 // ID
30 // Default frame rate
XYZ // Looping reset flags
0,0,1 // Direction of movement
DogHitByCar.BON // Biped export file name
0 // Flags

93 // ID
30 // Default frame rate
XYZ // Looping reset flags
0,0,1 // Direction of movement
DogPunted.BON // Biped export file name
0 // Flags

94 // ID
30 // Default frame rate
XYZ // Looping reset flags
0,0,1 // Direction of movement
DogDeadPunted.BON // Biped export file name
0 // Flags

111 // ID
30 // Default frame rate
Y // Looping reset flags
0,0,0 // Direction of movement
DogRun.BON // Biped export file name
0 // Flags

112 // ID
30 // Default frame rate
Y // Looping reset flags
0,0,0 // Direction of movement
DogRun.BON // Biped export file name **********
0 // Flags

113 // ID
30 // Default frame rate
Y // Looping reset flags
0,0,0 // Direction of movement
DogFall.BON // Biped export file name **********
0 // Flags

END OF MOVES

// Other stuff

NONHUMANOID

2 // Index of head bone
2 // Direction axis when lying down (A)
2 // Direction axis when lying down (B)

2007-10-19T06:10:00.000-07:00

60. léta
a) nástup mladé generace - J. Skácel
b) Semafor - J. Suchý a J.Šlitr

70. léta
a) oficiální charakter - M.Florian, J.Skála, R.Pilař
b) okrajová poezie - J. Seifert, O.Mikulášek

Jaroslav Seifert
1.) prolet.poezie
2.) poetismus
3.) válečné období
a) hrozba fašismu – Kamenný most, Světlem oděná, Vějíř B.Němcové
a) oslava konce války a poděkování osvoboditelům – Přilba hlíny, Zhasněte světla
60.léta – Maminka, Píseň o Viktorce, Šel malíř chudě do světa
60. léta
- vážná zdravot.choroba
- poezie reflexivní, filozofická, bilancující, těžká
- Odlévání zvonů, Halleyova kometa
70 a 80. léta
Všecky krásy světa – vzpomínková; Morový sloup – samizdat, smutná poezie

Existujú rôzne druhy buddhizmu?

2007-09-22T14:01:00.000-07:00

Buddha odovzdal rady trom hlavným typom ľudí. Tým, ktorí sa chceli vyhnúť utrpeniu, odovzdal informácie o príčine a následku. Tí, ktorí chceli robiť viac pre druhých, dostali informácie o súcite a múdrosti. S ľuďmi, ktorí mali silnú dôveru v buddhovskú podstatu ich samotných i ostatných, sa Buddha podelil o priamy pohľad mysle nazývaný Veľká pečať (tib. čhagčhen, skt. mahámudra). Prvá z týchto úrovní sa nazýva „Malá cesta“ alebo théraváda, druhá „Veľká cesta“ alebo mahájána a tretia „Diamantová cesta“ alebo vadžrajána.

2007-09-21T01:24:00.000-07:00

Nakoniec si uvedomujeme skutočnosť, že nemáme inú možnosť, než použiť tieto učenia. Osvietenie je najvyššou radosťou. Nie je nič úplnejšie a viac naplňujúce než tento stav jednoty so všetkými vecami, všetkými časmi, všetkými bytosťami a všetkými smermi. A tiež, ako môžeme byť prospešní ostatným, pokiaľ sme sami zmätení a trpíme?
Ak zvážime tieto štyri faktory, získame základ pre buddhistickú prax a meditáciu. Ak naopak budeme lipnúť na našich bežných hodnotách, nemôžme sa vyhnúť utrpeniu. Keď budeme naďalej uvažovať spôsobom „ja som mojím telom“ alebo „to sú moje veci“, staroba, choroba, smrť a strata budú neobyčajne nepríjemné. Nikto sa nevyhne bolesti, keď bude hovoriť: „Tie veci s tým osvietením sú pre mňa príliš ťažké“, pretože keď sme sa narodili, určite aj zomrieme. V živote nie je vyšší cieľ ako hľadanie hodnôt, ktoré natrvalo prekonajú utrpenie a smrť. Prospech z osvietenia je teda nesmierny, ako pre nás, tak i pre všetky ostatné bytosti.

Aké sú základné body buddhizmu?

2007-09-12T00:13:00.000-07:00

V buddhizme sú štyri základné myšlienky, ktoré dávajú nášmu životu trvalý zmysel. Prvú vec, ktorú si ceníme, je veľmi vzácna a obdivuhodná príležitosť, že sa môžeme stretnúť s osvietenými náukami, pracovať s nimi a učiť sa z nich. Všetky bytosti chcú nájsť šťastie a vyhnúť sa utrpeniu. I obyčajný mravec lezie veľmi ďaleko, aby sa vyhol zabitiu, a ľudské bytosti by šli hocikde, aby sa cítili dobre. Kontakt s náukami, ktoré nás vedú k trvalému šťastiu, je teda veľmi dôležitý.
Ďalej chápeme, že táto príležitosť nebude trvať večne. Všetko, čo sa narodilo, zase zomrie, všetko, čo je zložené, sa opäť rozpadne a všetko, čo sa objavilo, zase zmizne. Náš čas je obmedzený. Je isté, že náš život skončí, ale nevieme kedy. Takže uvedomenie si toho, že máme teraz túto šancu a naozaj ju chceme využiť, je tiež neobyčajne cenné.
Po tretie si uvedomujeme, že svet je v skutočnosti sieťou príčin a následkov a že naše súčasné činy, slová a myšlienky vytvárajú našu budúcnosť. Či už si to uvedomujeme alebo nie, všetko, čo robíme, hovoríme, alebo si myslíme, zanecháva odtlačky v našom vnútri i vo vonkajšom svete. Tieto odtlačky sa nám neskôr vrátia. Najmä negatívne odtlačky sa v budúcnosti prejavia ako utrpenie alebo nepríjemné situácie, pokiaľ nepoužijeme meditácie, ktoré ich rozpúšťajú.

Ásana

2007-09-09T01:55:00.000-07:00

ásana ( sans. - pohodlný)
- jogická pozícia tela, telesná poloha, telesné cvičenie, III. stupe aštangajogy; statická, jogová poloha tela v hathajoge, ktorá venuje pozornos vzťahom medzi polohami tela a duševnými stavmi.
Ásany sú určené predovšetkým na obnovenie toku vitálnej enrgie v organizme cez nádi ( L850;117,230).
Pránajáma
pránajáma ( sans.)
- jogové dýchacie techniky, dýchacie cvičenia, pomocou ktorých ovládame dych, IV. stupeň výcviku v aštangajoge ( L850;232).
Pránajáma je kontrola činnosti mysle stiahnutím zmyslových orgánov dovnútra. To znamená, že myseľ sa kontroluje bez zmyslových orgánov (po ich vylúčení). Kdekoľvek myseľ zablúdi, pokúste sa ovládnuť ju a vrátiť naspäť. Vráť svoju myseľ naspäť, ak na ňu pôsobí príjemná vôňa alebo nepríjemný zápach; pokús sa udržať ju pod vlastnou kontrolou.

Jama

2007-09-06T10:45:00.000-07:00

jama ( sans.)
- psychohygienické poučky o vzťahoch k okolitému svetu, I. stupeň jogového výcviku v aštangajoge ( L850; 231) alebo prvý stupeň jogického školenia podľa Pataňdžaliho systému ( L396;189).
1.1 ahimsá
- znamená nezabíjať a neubližovať živým tvorom skutkom ani myšlienkami (nenásilie)
1.2 satja a šauča
- znamená vonkajšiu aj vnútornú pravdovravnosť (vo vlastnom svedomí);ĺ predpokladá vnútornú aj vonkajšiu čistotu
1.3 brahmačarja
- znamená pohlavnú zdržanlivosť, cieľom ktorej je uchovanie energie.ĺ Táto energia sa potom má sublimovať na vyššiu úroveň (na jemnejšiuĺ energiu). Nenásilná b. sa získava samovoľne, určitými technikami z hatha-jogy alebo voľne, určiť z krijá-jogy
1.4 dajá
- je nepredstieraný súcit, láskavé činy a myšlienky
1.5 árdžava
- znamená zachovávať si v každej situácii vyrovnanú myseľ, získaťĺ schopnosť neosobne posudzovať život, upevnenie trpezlivosti aĺ schopnosť znášať rôznorodosť životných názorov, strát a pod., upevnenieĺsebaovládania, priamosti a poctivosti
1.6 mitáhára
- je striedmosť v jedle aj pití, t. j. neprejedať sa, aby časť žalúdka ostala voľná
1.7 astéja a parigraha (aparigraha)
- znamená nedotýkať sa cudzieho majetku, nič si neprivlastňovať násilímĺ a dary prijímať iba v najnevyhnutnejších prípadoch

Aštangajoga

2007-09-03T03:03:00.000-07:00

aštangajoga (sans.)
- osem stupňov výcviku v joge podľa Pataňdžaliho.
Osemstupňová cesta výcviku pozostáva z týchto stupňov:
I. stupeň: Psychohygienické poučky o správaní k okolitému svetu ( jama). II. stupeň: Poučky o zložkách sebavýchovy ( nijama).
III. stupeň: Telesné cvičenie, statické polohy ( ásana).
IV. stupeň: Dychové cvičenia ( pránajáma).
V. stupeň: Odtiahnutie mysle od rušivých vplyvov, ktoré pôsobia na
telesné zmysly ( pratjahára).
VI. stupeň: Cvičenie sústredenosti, koncentrácie ( dhárana).
VII. stupeň: Cvičenie prehĺbenej sústredenosti, meditácia ( dhjána) - ničím nerušený tok obsahu vedomia.
VIII. stupeň: Stav číreho vedomia, kontemplácia ( samádhi).
Cieľom telesných techník jogy je správne usmernenie energií ( prán), aby prechádzali v určitom rytme hlavnými kanálmi ( nádí) jemného organizmu, a tým vybudili úžasnú hadiu enegiu kundaliní, zvinutú v bazálnom centre ( čakra zvanom muladhára, a nechali ju vystúpiť cez ostatné čakry až do "lotosu s tysícmi okvetnými lístakami" (sahasrára) na vrchole lebky ( L392;173 L850;12,230 L577;84).

2007-09-02T02:47:00.000-07:00

To, čoho sa treba zbaviť, aby bol človek oslobodený, je pätoro poškvrnení (vplyv budhizmu): nevedenie, vedomie ja, žiadostivosť, nenávisť, túžba po živote. Pokiaľ tu sú tieto poškvrnenia (kléšah), potiaľ môžu skutky stále niesť svoje plody. Keď sú odstránené - rozpustí sa čitta(m) v prakrti a viac nevzíde: je dosiahnuté oslobodenie. Cestou k tomu je joga, tzv. osemčlenná ( aštangajoga) ( L61;51-54).
Z teoretického i praktického aspektu je joga totožná so samkhjou; odlišujú sa iba v dvoch bodoch:
1. joga je teistická v požiadavke existencie pána (íšvara), zatiaľ čo samkhja ateistická.
2. k oslobodeniu nestačí len metafyzické poznanie.

joga

2007-08-28T00:44:00.000-07:00

- podrobnejšie
- smer indickej filozofie a meditačná prax, ktoré založil resp. systematizoval Pataňdžali. Joga ako prax je indický systém telesného a duševného cvičenia smerujúci k harmonickému rozvoju človeka (272), k jeho somatickej, emocionálnej a intelektuálnej vyváženosti.
Jogická filozofia kladie dôraz na výklad psychologických kategórií, z pomedzi ktorých ústredné miesto zaujíma kategória čitta (čittam) čiže duch.
Čitta je nositeľom psychického diania alebo komplexu všetkých potenciálnych psychických stavov. Pôvodná podstata čitty zostáva stále rovnaká a jednotlivé prejavy čiže konkrétne psychické stavy (významové útvary) sú modifkáciami či presnejšie deformáciami jej vývoja. Všetky psychické stavy sú len vlastnosťami ducha, vznikajú ako dojmy, ktoré lpejú na ňom a vyvolávajú ďalšie dojmy, z ktorých sa odvíjajú ďalšie psychické stavy (ako vlastnosti ducha). Každý psychický stav trvá len jediný okamih. Psychické stavy stále zanikajú a vznikajú. Aj všetky tie stavy, ktoré nie sú prítomné v danom okamihu, v skutočnosti stále existujú; sú iba na inom stupni bytia. Môžu kedykoľvek ( t. j. za zodpovedajúcich okolností) vystúpiť na povrch - ako napr. skryté vášne. To má základný význam pre fungovanie karmy. Dojmy z celého jedného života sa spoja dohromady v prípade úmrtia a vyvolajú znovu vtelenie, ktoré im, ich obsahu, ich kvalite, presne zodpovedá. A v novom vtelení potom pôsobí prv nadobudnutá karma, ktorá prináša tresty i odmeny.

2007-08-26T02:30:00.000-07:00

Poznámka Pavel Houser: Pokud to z článku nebylo dostatečně patrno - vtip onoho experimentu byl v tom, že funkce fitness se nezjišťovala výpočtem, ale napojením na reálný fyzikální systém. Proto mohla evoluce dojít k odlišnému řešení, než předpokládali autoři. Vedle stojící počítač byl součástí reality, nikoliv však jejího matematického modelu.

2007-08-25T01:32:00.000-07:00

Takové řešení plně splňuje zadání a vyhovuje hodnotící funkci, nicméně není tím, co se od něj očekávalo. Kdyby vědci přenesli zařízení do jiné místnosti nebo vypnuli onen počítač, zajisté by přestalo fungovat.
Celý háček spočíval v tom, že si výzkumníci neuvědomili takovouto možnost podvádět a nezajistili dostatečně statické testovací prostředí. Těžko jim to můžeme zazlívat, odhalit předem všechny možné vlivy a podmínky není možné. Nejcennější na celém experimentu je však právě konfrontace s přímostí a elegancí "přírodního" výběru. Genetické algoritmy nemají žádnou inteligenci ani paměť, po změně vnějších podmínek by nejspíš k výsledku došly očekávaným postupem a obvod by osciloval sám o sobě. Z tohoto hlediska je řešení "podvodem" poměrně křehké, neboť nepřenosné, nicméně nejjednodušší za daných podmínek a plně vyhovující danému prostředí - což je přesně to, co se odehrává v rámci evoluce na Zemi po miliony let.
Evoluce vždy upřednostní nejvhodnější řešení pro aktuální podmínky bez ohledu na budoucí stav. Změní-li se podmínky, řešení přestává vyhovovat a zaniká. V této souvislosti se nabízí některé možné paralely i ve vztahu k evoluci člověka. Snadno může ústit do slepé uličky - naše "řešení" se může ukázat jako příliš specializované a nepřenosné.

Genetické programování:

2007-08-22T00:43:00.000-07:00

Anténa místo oscilátoru
05.11.2002 - Vědci ze Sussexské univerzity v Brightonu se pomocí genetického programování se pokusili vyvinout oscilátor. Dospěli však k výsledku, který sice splňoval požadované zadání, byl však dosažen způsobem, jenž by je nejspíš ani ve snu nenapadl.
Co se vlastně stalo? Paul Layzell a Jon Bird z univerzity v Brightonu se pokusili použít genetického programování při experimentu, v rámci něhož měl počítač z připojeného obvodu s deseti tranzistory vytvořit oscilátor. Tranzistory mohou být mezi sebou různě propojovány, což dává dostatečné možnosti kombinací. Vědci tedy v počítači řídícím pokus reprezentovali každý jednotlivý spoj mezi dvěma tranzistory jako jeden gen jedince. Jelikož účelem bylo vyprodukovat takové spojení tranzistorů, které by vytvářelo oscilující obvod, definovali “hodnotící funkci” jako funkci, která udává, jak je momentálně vyprodukovaná oscilace kvalitní (podobná dané sinusoidě).
Výsledný obvod skutečně osciloval. Umělá evoluce si však našla jiný způsob, jak zadání splnit. Když vědci vytvořené schéma zkoumali, ukázalo se, že mají v rukou spíše radiopřijímač než oscilátor. Obvod totiž místo toho, aby vytvářel oscilace sám, vytvořil z tranzistorů spoj tak, že vzniknul kus rovného vodiče, fungující jako anténa - a přijímal oscilace vyzařované nedaleko stojícím počítačem.

Vakokrtovití

2007-08-21T00:51:00.000-07:00

Řád vakokrtých obsahuje pouze jednu čeleď vakokrtovití. Tato čeleď obsahuje pouhé dva druhy vakokrta západního a vakokrta písečného. Vakokrtovití udávají hezký příklad konvergentní evoluce, jsou totiž až překvapivě podobní čeledi krtkovitých z řádu hmyzožravců a to jak tvarem, velikostí, tak i vzhledem kožichu. Mají zakrnělé, funkčně slepé oči bez čočky a zornice. Jejich uši jsou velmi malé a jsou skryté v srsti. Rypák je chráněn rohovitým štítkem s přícnou rýhou, zatímco krátký mohutný ocas je ve velmi tuhé pokožce. Přední končetiny jsou vybaveny lopatkovitými, silnými drápy jen na 3. a 4. prstu. Zuby jsou zakrnělé.

Zástupci

2007-08-19T01:59:00.000-07:00

Vačíčci
Řád vačíků obsahuje posledních pět druhů.Předpokládá se, že tento řád se od předchůdců vačnatých oddělil v poměrně raných dobách. Někdy v době před 20 miliony let zde bylo minimálně 7 rodů, dnes zůstaly pouze 3.
Vačíkovití jsou převážně masožraví. Třebaže jsou typicky malinkatí, asi jako malá krysa, dlouhá 9 až 14 cm, jsou to velmi aktivní lovci hmyzu, žížal a malých obratlovců. Mají malé oči a slabý zrak, loví v pozdní odpoledne a v noci. Oběť lokalizují pomocí dobrého sluchu a dlouhých citlivých fousků.

OBECNĚ

2007-08-16T23:36:00.000-07:00

Vačnatci jsou podtřídou savců, charakterizovanou svým způsobem rozmnožování, totiž vývojem mláďat ve vaku.Jako všichni ostatní savci (až na ptakořitné), i vačnatci rodí mláďata a mají mléčné bradavky k jejich kojení. Samice má dvě samostatné dělohy a dvě samostatné pochvy. Porod probíhá skrze třetí pochvu, která se vytvoří jen pro tento účel a pak zanikne. Samci většinou mají dvouhrotý penis, který odpovídá samiččiným dvěma vagínám.
Na rozdíl od ostatních placentálních savců, vačnatci rodí mláďata ve velmi raném stadiu vývoje, u některých malých druhů vačnatců už po několika dnech, po narození se vyškrábe do matčina vaku a přisaje se k mléčné bradavce. Matka mláďata kojí velmi dlouho, některé druhy až jeden rok. Potomstvo později dosáhne fáze, kdy dočasně opouští vak a vrací se do něj jen pro živiny a tělesné teplo a místo, aby dorůstala v děloze vyživovaná placentou, krmí se mlékem ve vaku, který mívá pouze samic

Věk

2007-08-12T05:14:00.000-07:00

50-60 let
Zajímavosti
Gorily se sdružují do malých rodinných tlup, které vede nejsilnější samec. Jeho poznávacím znakem je stříbřitě zbarvený hřbet. Případné soupeře nebo nepřátele zahání nejprve hrozbou – buší se plochou dlaní do hrudi, tluče klackem o zem, trhá a hází listí nebo ukazuje zuby. Území, které tlupy obývají, je velké 26-39 km2. Přesto za den ujdou za potravou jen několik stovek metrů. Často odpočívají i během dne a podobně jako v noci si budují hnízdo na zemi nebo nízko ve větvích.

Gorila nížinná

2007-08-10T13:58:00.000-07:00

Zeměpisné rozšíření
tropická Afrika
Biotop
tropické deštné a mlžné lesy do výšky 3800 m n. v.

Potrava
takřka ě rostlinná - listy, větvičky, plody nejrůznějších rostlin, občas bezobratlí nebo ptačí vejce
Rozměry
Gorila je největší lidoop - samci dorůstají výšky až 180 cm a hmotnosti až 250 kg, samice jsou menší.
Rozmnožování
Samice je březí 251-296 dní, rodí jedno mládě, o které se stará až do věku 3 let. Gorilí samice pohlavně dospívají v 7., samci v 9.-10. roce.

Rozmnožování

2007-08-10T00:52:00.000-07:00

V důsledku nerovnoměrnosti ve velikostech a hmotnostech v případě samce a samice, připomíná páření spíše znásilnění, které někdy může být pro samici i velmi nebezpečné. Březost trvá přibližně 235-265 dní a rodí se jedno mládě, výjimečně dvě. Orangutani však bývají velice pečlivými matkami. Mláďata jsou po narození velmi křehká a bezmocná, matek se přidržují za srst na břiše. S matkou zůstává mládě nejméně tři roky, během kterých je pečlivě střeženo, drží se své matky ať jde kamkoliv. Plně se osamostatní až v 7 letech. Dokáže se udržet i během toho co jeho matka přeskakuje z větve na větev. Další mládě může mít až po tom, co ji opustilo to předchozí. Tempo rozmnožování je z tohoto důvodu velice pomalé, což také přispívá k ohroženosti tohoto druhu.

Potrava

2007-08-08T14:19:00.000-07:00

Orangutani si svou potravu shánějí na stromech. Živí se listy, výhonky, kůrou a plody stromů. Mezi jejich nejoblíbenější pochoutky patří fíky a mango.
Společenský život
Orangutani jsou velmi klidná a mírumilovná zvířata. Žijí v rodinách které jsou tvořeny samicemi a jejich mláďaty. Dospělí samci žijí samostatně a se samicemi přicházejí do kontaktu jen kvůli aktu páření., své teritorium si označují hlasitým houkáním, při kterém nafukují svůj hrdelní vak, takto vydávaný zvuk je pak mnohem hlasitější. V případě narušení území dochází k potyčce, které se ale většinou obejdou bez vážnějších zranění, samci se nejradši koušou do kožnatých lícních laloků. Jsou to ale výjimečné případy, jinak k potyčkám skoro nedochází. Členové rodin k sobě mají velmi blízko, jejich pouta bývají velice silná. Často se objímají a odpočívají spolu. Dožívají se až 30-ti až 40-ti let.

Výskyt

2007-08-06T00:23:00.000-07:00

Vyskytuje se pouze v deštných pralesích na ostrovech Borneu a Sumatře.Dříve obývali v hojném počtu i několik stovek tisíc celou jižní Asii, ale poslední dobou jejich počet ve volné přírodě prudce klesá, z důvodu kácení deštných pralesů dřevařskými společnostmi, protože orangutani nejsou schopni přežít v jiném prostředí, než jsou tyto deštné lesy. A kvůli nezákonnému lovu, při kterém jsou dospělí orangutani zabíjeni a mláďata jsou kradena a prodávána.

Vzhled

2007-08-04T14:39:00.000-07:00

Orangutan je přibližně 1,1-1,5 metru vysoký a váží 30-90 kilogramů. U orangutanů je velký rozdíl ve velikosti a hmotnosti, podle toho jedná-li se o samce nebo samici. Jeho znakem jsou dlouhé ruce a hnědooranžová srst, která je chrání před deštěm.
Život
Většinu života tráví v korunách stromů. Ze stromů slézají jen výjimečně a neradi. Tráví zde skoro 99% svého života. Dělají tu naprosto všechno: hledají potravu, páří se a vychovávají mláďata a dokonce i spí, staví se zde hnízda na noc i na denní odpočinek na každou noc nové ve výšce 10-12 metrů. Většinu dne tráví na jednom jediném stromě a opouštějí ho jen když zde nemají dostatek potravy. V korunách stromů se pohybují velmi obratně, šplhají, skáčou a zavěšuj se svými dlouhými pažemi a někdy i nohama. Někdy se chrání před deštěm velkými listy.

Bonobové

2007-08-02T14:03:00.000-07:00

se nemnoží rychleji než šimpanzi učenliví. Samice nosí a vychovávají jejich mláďata asi pět let a mohou rodit každých pět až šest let. Ačkoli jsou mnohem menší než samci, mají vyšší postavení ve společnosti. Udržují si své sociální postavení vzájemnou spoluprací. Žádný samec nemůže dominovat skupině, protože samice se semknou, aby sociální pořádek ubránily. Postavení samce závisí na postavení jeho matky. Vazba mezi synem a matkou během života zůstává silná. Březost samice trvá asi 230 dní. Fyzicky a pohlavně dospívají okolo osmého roku života, ale samice mohou poprvé rodit až ve věku okolo 12 let.
Skupiny bonobů se neustále rozpadají a slučují. Kmen čítající 50 až 120 jedinců se během dne rozděluje do menších skupin o šesti až dvanácti členech, které odděleně hledají potravu, a večer se zase setkají, aby spolu spali. Na rozdíl od šimpanze učenlivého, o kterém se ví, že loví opice, bonobové se živí hlavně rostlinou potravou. Ačkoli jedí také hmyz a občas chytí malé savce, třeba veverku, jejich hlavním zdrojem potravy je ovoce.

Ši mpanzi bonobo

2007-07-29T23:56:00.000-07:00

používají nástroje, např. větvičky, z kterých po vytažení z mravenišť olizují ulovené mravence. Bonobové prošli zrcadlovým testem sebeuvědomění v roce 1994. Komunikují hlavně hlasovými projevy. Významům jejich zvuků nerozumíme, ale významům některých jejich přirozených gest rukou, jako je vyzvání ke hře, ano.
Pohlavní styk hraje ve společnosti bonobů hlavní roli. Používá se jako pozdrav, při řešení sporů a usmiřování a jako výměnné zboží za potravu. Vedle lidí jsou jedinými opy, kteří praktikují všechny z následujících sexuálních aktivit: genitální sex (nejčastěji ve vztahu samice-samice, dále samec-samice a samec-samec), francouzskému polibku, vzájemná masturbace a orálnímu sexu. Páří se hlavně vleže v poloze břichem proti sobě, kdy si vzájemně dívají do očí. K této poloze je svou polohou přizpůsobena i samičí vulva s klitorisem. Všechny tyto sexuální aktivity provádějí jak uvnitř nejbližší rodiny, tak mimo ní. Bonobové nevytvářejí stálé vztahy s jednotlivými partnery. Pohlavní styk mají až 40krát denně, ale každý většinou trvá jen asi čtvrt minuty. Má se zato, že i samice prožívají orgasmus.

Šimpanz bonobo

2007-07-29T02:49:00.000-07:00

Šimpanz bonobo nebo často jen Bonobo, případně někdy šimpanz trpasličí je jeden ze dvou druhů rodu šimpanz, ačkoli názvem šimpanz se často míní jen šimpanz učenlivý Aby se předešlo zmatení, v tomto článku se budou slovem šimpanz označovat oba druhy.
Od šimpanze učenlivého se odlišují vzpřímenou chůzí, matriarchátem, rovnostářskou kulturou a významnou rolí pohlavního styku v jejich společnosti. Bonobové dosahují hmotnosti asi 50 kg a vyrůstají až do výšky asi 95 cm (samice 75 cm). Mají delší nohy s užšími chodidly, ale kratší ruce a menší hlavu než šimpanzi učenliví. Jejich trup je delší a užší v lopatkách. Odlišují je také již od narození černá tvář s narůžovělými bílými pysky a dlouhé chlupy po stranách obličeje. Jejich nadočnicové oblouky také nejsou tak mohutné. Podobně jako ostatní lidoopi se dožívají 35 až 40 let. Většinu času tráví na stromech. Noc tráví také v korunách stromů, kde si každou noc zhotovují z větví a listí hnízdo.

Potrava

2007-07-26T14:05:00.000-07:00

Jejich strava se skládá převážně z různých listů a malých větévek, které spásají pomocí unikátních špičáků. K požírání listů dále používají své velmi pohyblivé pysky a dlouhý jazyk, který můžou žirafy vypláznout až do délky 45 cm. Mají čtyřdílný žaludek

Anatomie

2007-07-24T14:54:00.000-07:00

Žirafovití váží od 250 kg do 1500 kg. Mají dlouhou a úzkou hlavu, tenké rty a dlouhý zdánlivě chápavý jazyk. Okapi narozdíl od žiraf nemají extrémně dlouhý krk a nohy, ale oba druhy mají dlouhá, úzká chodidla bez bočního prstu.
Malé růžky žirafovitých jsou mezi savci unikátní, neboť se zakládají nejprve jako chrupavka, která se mění na kost a jsou stále pokryté osrstěnou kůží. U žiraf mají růžky zvířata obou pohlaví, u okapi pouze samec. Žirafovití mají silnou kůži, která slouží i jako ochrana proti predátorům. Srst u žiraf je skvrnitá, tvar a rozložení skvrn se liší u různých poddruhů. Okapi má tmavou sametovou srst s bílými pruhy na horní časti nohou a na kyčlích.

Okapi

2007-07-23T00:40:00.000-07:00

Poslední přežívající druhy žirafovitých jsou žirafa a okapi. Mezi typické znaky patří dlouhé nohy, úzká hlava s růžky a hřebenité dolní špičáky. Žirafa je nejvyšší žijící živočich, za což vděčí především svému dlouhému krku. Dospělý samec může být až 5,5 m vysoký. Chování obou zbylých druhů je velmi odlišné, protože okapi obývá deštný prales zatímco domácím prostředím žirafy jsou rozlehlé savany.

Rozmnožování

2007-07-20T01:00:00.000-07:00

Jelení říje probíhá od září do října. Jeleni nepřijímají v době říje potravu a zhubnou téměř na třetinu své hmotnosti tzn. někdy až o 60 kg. Březí samice po zhruba osmi měsících porodí většinou jedno mládě, které kojí asi čtyři měsíce. Mládě se plně osamostatní v jednom roce života, pohlavně dospívá o dva až tři roky později.

Potrava

2007-07-17T00:22:00.000-07:00

Jelen je především býložravec, živí se travou, výhonky, kúrou, houbami nebo lesními plody. Okusem mladých stromků zejména v zimě může jelen (pokud je přemnožen) napáchat dost velké škody.

Rozšíření

2007-07-16T00:03:00.000-07:00

Jeho areál rozšíření zahrnuje Evropu, sahá i do severní Afriky, mírné Asie a Severní Ameriky. Americké rasy se nazývají Wapiti.
Stanoviště
Jelen obývá vysoké a rozlehlé, zejména listnaté lesy od nížin až po horskou krajinu. Vyskytuje se po celé republice.
Základem populace jelení zvěře je mateřské stádo. V tomto stádě je matka, jako vodící laň, její letošní či loňský kolouch a další dospívající dcery, které již také vodí své kolouchy. Dcery se zdržují se svou matkou často i přes tři kladení a teprve potom se plně osamostatní a zakládají svá vlastní rodinná stáda. Jelínci se zdržují se svými matkami kratší dobu a většinou od druhého paroží se sdružují do vlastních stád a vytvářejí „pánské“ společnosti.

Jelen evropský

2007-07-12T00:32:00.000-07:00

Rozměry
Délka jeho těla činí 170 až 260 cm, kohoutková výška až 150 cm. Hmotnost může dosáhnout u statných samců až 250 kg
Popis
Jelení srst bývá v létě červenavě hnědá a v zimě šedohnědá. Mládě je červenohnědé s bílými skvrnami. Samci mají parohy, které váží i 8 kg; vyrůstají jim od března a plně vyvinuté jsou v červenci, odpadávají jim od února.

Uctívané i zatracované zvíře

2007-07-03T00:57:00.000-07:00

Kojot hraje významnou roli v mytologii severoamerických Indiánů, kde často vystupuje jako potměšilý šibal, který na jedné straně ostatním tvorům pomáhá, ovšem na druhou stranu si z nich tropí nejapné žerty nebo se je snaží všemožně přelstít, aby získal to, co chce. Ne vždy mu ale jeho plány vyjdou. Některé kmeny ho považují za stvořitele světa.
Bílí farmáři však mají na kojoty jiný názor. Mnoho z nich je přesvědčeno, že tato zvířata jsou úhlavními nepřáteli jejich stád dobytka, a proto je nemilosrdně střílejí. Ročně je tak v USA zabito na 90 000 kojotů. Ve skutečnosti kojoti napadají ovce a telata pouze tehdy, není-li v oblasti dostatek potravy.

2007-07-01T14:31:00.000-07:00

Potrava
Kojot je masožravec. Loví hlodavce, malé ptáky, různé vodní živočichy, ale i vidlorohy. Živí se také zdechlinami, v blízkosti lidských sídel požírá odpadky. V nouzi se dokáže spokojit jen s trávou a ovocem. Není pravda, že útočí na člověka.
Způsob života
Kojoti žijí v párech nebo v rodinných smečkách. Pečlivě hlídají hranice svého teritoria, jež si značkují močí a trusem.

Rozmnožování

2007-06-30T10:22:00.000-07:00

Kojotí říje probíhá od února do března. Samci sice mezi sebou bojují, konečná volba však závisí na feně, která si tak může vybrat i poraženého. Takto vzniklé páry spolu zůstávají po celý život. Před porodem si samice za pomoci svého partnera vybuduje doupě, jež se stane útočištěm pro ni a pro štěňata. Někdy kojoti obsadí jezevčí nebo liščí noru. Po devítitýdenní březosti vrhne fena čtyři až deset mláďat, která kojí 7-10 týdnů. Ve stáří tří až čtyř týdnů jsou štěňata schopna přijímat pevnou stravu. Samec se stará o přísun potravy a hlídá okolí brlohu. Dovnitř však již nevstupuje. Do dosažení úplné dospělosti, tj. do věku 20 měsíců, doprovázejí mladí kojoti své rodiče, pak se osamostatňují a zakládají si vlastní rodiny.

Kojot prériový

2007-06-27T23:04:00.000-07:00

Rozměry
Výška v kohoutku: 60 cm
Délka: 100 cm
Hmotnost: samci – 15-20 kg
Rozšíření
Kojoti původně žili na skalnatých rovinách v severním Mexiku, odkud postupně pronikali dále na sever. Dnes je můžeme nalézt v celé Severní Americe, od pouští a polopouští na jihozápadě až po Aljašku.

Gepard

2007-06-23T23:55:00.000-07:00

Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou těla se podobá chrtům. Známým faktem je, že narozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice.
Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami. Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě - proto je někdy zoology nazýván „kočka, která pláče.“
Koťata jsou zbarvena nenápadně, zato mají dlouhou světlou hřívu, kterou během dospívání ztrácí

Dnes

2007-06-02T22:57:00.000-07:00

se s bizony můžeme setkat v chráněných oblastech, indiánských rezervacích a na soukromých rančích.
Jedna z největších populací žije v Yellowstonském národním parku. Zdejší stádo dělá starosti okolním farmářům, protože se stává, že bizoni, kteří jsou přenašeči obávané brucelózy, překračují hranice parku. Ročně tak bylo zastřeleno několik set jedinců, v roce 1997 dokonce tisíc. Ochránci přírody se tomu snaží zabránit, a tak neustále hlídají hranice parku a zatoulaná zvířata zahánějí zpátky.

Na pokraji vyhynutí

2007-06-01T22:56:00.000-07:00

Bílí lovci nejprve zabíjeli bizony pro maso, jazyky a kůže, později jen pro jazyky a kůže. Indiáni Plání se odmítali vzdát svých území ve prospěch bílých přistěhovalců, což vedlo k mnoha konfliktům. Američtí kongresmani si uvědomovali, že život kočovníků je plně závislý na bizonech, a tak roku 1871 schválili zákon, jenž povoloval úplnou likvidaci bizonů.
Nastala opravdová jatka. Ročně bylo zastřeleno kolem 250 000 bizonů, někdy však lovci zabili stejné množství zvířat za jediný měsíc. Využití většinou našly jen kosti (hnojivo) a rohy (knoflíky a spony). V roce 1889 tak zbylo pouhých 542 bizonů.
Záchrana přišla doslova za pět minut dvanáct. Roku 1905 byla založena Společnost na záchranu bizona, která se přičinila o zřízení bizoních rezervací v Oklahomě, Nebrasce, Jižní Dakotě, Montaně a Manitobě. Malé stádo bylo chováno i v Yellowstonském národním parku. Díky činnosti těchto lidí se početní stavy bizonů začaly postupně zvyšovat až na dnešních 300 000 kusů.

Význam bizona v kultuře Indiánů Plání

2007-05-27T03:31:00.000-07:00

Protože měli bizoni jen málo nepřátel – kromě člověka to byli medvěd grizzly, puma a vlk – je jejich počet v době před příchodem bělochů odhadován na 30-70 milionů. Pro kočovné indiánské kmeny, které obývaly Velké pláně, se stali nepostradatelnými zvířaty. Indiáni z nich dokázali zužitkovat skoro všechno – od rohů až po paznehty. Následuje stručný výčet:
• jedlé části – maso, jazyk, oči, vnitřnosti, tuk, morek, krev
• srst – čelenky, ozdoby, vycpávky, těsnění, lana, ohlávky
• kůže – oblečení, ozdoby, pláště na týpí, přikrývky, polštáře, nosítka na děti, tašky, vaky, pouzdra, nádoby, toulce, štíty, sedla, uzdy, řemeny, lasa, saně, sněžnice, bubny, chřestidla, masky, hračky, obchodní zboží
• kosti – nože, hroty šípů, palice, škrabky, šídla, jehly, lopatky, motyky, rukojeti nástrojů, kostra sedla, saně, štětce, hrací kostky, obřadní předměty
• rohy – hrnky, lžíce, naběračky, prachovnice, hračky, čelenky, chřestidla
• močový měchýř a bachor – nádoby na vaření a na vodu, vědra, mísy, hrnky, váčky

Rozšíření

2007-05-22T13:16:00.000-07:00

Prérijní bizon se původně vyskytoval na Velkých pláních od kanadské Alberty až po Mexiko, ale žil i daleko na východ od řeky Mississippi. Do poloviny 19. století však všichni bizoni vyskytující se východně od Mississippi vyhynuli. Méně početní lesní bizoni obývali lesnaté horské oblasti na západě Severní Ameriky.
Potrava
Bizoni jsou přežvýkavci. Spásají traviny, zejména tzv. bizoní trávu .Lesní bizoni se navíc živí výhonky dřevin, žaludy a bobulemi.

Popis

2007-05-19T05:07:00.000-07:00

Rozměry
Výška v kohoutku:
• samci – 170-190 cm
• samice – 125-150 cm
Délka:
• samci – 370 cm
• samice – 250-310 cm
Hmotnost:
• samci – 900-1 500 kg
• samice – 500-750 kg

Tělo je pokryto krátkou hnědou srstí, jež v přední části trupu přechází v delší chlupy, které mají na hlavě tmavou barvu. Poslední krční a první hrudní obratle mají velmi dlouhé trnové výběžky, jež tak společně s mohutným svalstvem vytvářejí charakteristický hrb. Vzdálenost mezi rohy je téměř 50 cm. Bizoni mají 32 zubů – 24 stoliček a 8 řezáků. 50 cm dlouhá oháňka slouží k odhánění hmyzu.
Bizon lesní je oproti prérijnímu celkově větší. Širší paznehty zabraňují boření v měkké lesní půdě. Srst je tmavší, hustší a delší. Rohy dosahují až dvojnásobné délky.
Zrak je slabý, bizoni rozeznávají pouze pohyb. Naproti tomu mají výborný čich – dokážou větřit až na vzdálenost dvou kilometrů, ucítí trávu pod třiceticentimetrovou pokrývkou sněhu. Ačkoli vypadají těžkopádně, v cvalu dosahují rychlosti 50 km/hod. Tímto tempem jsou schopni běžet půl hodiny i více. Délka života je 15 až 20 let.

Bizon americký

2007-05-14T23:22:00.000-07:00

Bizon americký je statné zvíře, největší savec amerického kontinentu. Existují dva poddruhy: bizon prérijní a bizon lesní
Původ
Předchůdci dnešních bizonů se do Ameriky dostali z Asie přechodem přes pevninský most v místě nynějšího Beringova průlivu. Bizon americký se vyvinul z bizona širokočelého, který byl mnohem mohutnější a který vyhynul před 6 000 lety.

2007-05-08T22:07:00.000-07:00

Zp…sob §ivota: Aktivnˇ pýev §nŘ za soumraku
a v noci, v zimŘ omezuje źinnost, ale neukl -
d se k zimnˇmu sp nku. Pýi hled nˇ potravy
hraje velkou roli hmat. Pýednˇ konźetiny jsou
velmi çikovn‚ a vçechny pýedmŘty jimi velmi
peźlivŘ ohmat v . Pokud to dŘl v mŘlk‚ vo- --- ,
dŘ, kde měvalov‚ s oblibou hledajˇ potravu'
vypad to, jako by si je "myli", co§ ale zýejmŘ
dŘlajˇ jen vějimeźnŘ. Je to velmi inteligentnˇ
a uźenlivě tvor.
Potrava: Hlavnˇ souź st potravy tvoýˇ rostlinn '
strava: §aludy a bukvice, lesnˇ plody a polnˇ
plodiny (kukuýice, brambory) tvoýˇ na sklonku
l‚ta a na podzim pýev §nou ź st toho, z źeho
si měval vytv ýˇ vrstvu tuku na zimu. V l‚tŘ
a pýedevçˇm na jaýe hled larvy hmyzu, deç-
śovky a hlemě§dŘ, v mŘlk‚ vodŘ lovˇ raky, vod-
nˇ çneky nebo § by jeçtŘ ztuhl‚ po pýezimov -
nˇ. Vybˇr i ptaźˇ hnˇzda, pokud v nich jsou
vajˇźka nebo pt źata, rychlejçˇ nebo pohybli-
vŘjçˇ koýist vçak nechytˇ. Nˇzk‚ divok‚ zvŘýi te-
dy nehrozˇ § dn‚ nebezpeźˇ, i kdy§ se z ýad
myslivc… ozěvajˇ opaźn tvrzenˇ. Měval nalezl
ve stýedoevropsk‚ krajinŘ prostor mˇstnˇ fao-
nou neobsazeně a dok zal ho vyu§ˇt. NemŘl
by bět zatracov n jenom proto, §e zde zdo-
m cnŘl teprve pýed relativnŘ kr tkou dobou.
Rozmno§ov nˇ Od ledna do býezna je obdobˇ
p ýenˇ. Po 63 dnech býezosti pýich zejˇ na
svŘt vŘtçinou 4 ml Ôata. 7 tědn… sajˇ mateý-
sk‚ ml‚ko, po 3 tědnech otevˇrajˇ oźi a v 6 mŘ-
sˇcˇch §ivota se osamostatĺujˇ. V ka§d‚m roce
dojde jenom k jednomu vrhu. Měval se do§ˇv
obvykle 6 a§ 8 let.
Dalçˇ zajˇmavosti: Měval byl zvl çtŘ na pýelo-
mu stoletˇ vysoce cenŘn jako ko§eçinov‚ zvˇ-
ýe. To byl tak‚ d…vod pro jeho vysazenˇ ve
stýednˇ EvropŘ. Dnes se vçak měvalˇ ko§eçina
ji§ pýˇliç nevyu§ˇv .

2007-05-08T04:01:00.000-07:00

Tam, kde se vyskytujˇ spolu s kuĺkami
obecněmi, nach zˇme kuĺku §lutobýichou
spˇçe v ploçnŘ malěch vod ch pahorka-
tin nebo hor a§ do nadmoýsk‚ věçe
1500-2000 m. S věskytem obou druh…
v t‚§e vodŘ se setk v me jen velice zýˇd-
ka.
Zp…sob §ivota: Kuĺka §lutobýich je velmi
věrazněm obyvatelem malěch vodnˇch n -
dr§ˇ. Zdr§uje se ve vodŘ po vŘtçinu doby,
kterou tr vˇ mimo sv‚ zimoviçtŘ. Obvykle
z…st v bŘhem dne ukryta a aktivnˇ je a§
veźer. V zastˇnŘněch pˇskovn ch a lesnˇch
t…ĺk ch ji vçak m…§eme pozorovat i za
dne. Kuĺky pak le§ˇ s çikmo rozta§eněma
zadnˇma no§kama ve vodŘ, jakoby "vise-
ly" na hladinŘ, nebo odpoźˇvajˇ v mŘlźinŘ
u býehu. Plavou kr tkěmi tempy, źasto se
pot pŘjˇ a pýi vyruçenˇ se ukrěvajˇ v bah-
nŘ. Jejich hýbetnˇ strana tŘla, zbarven ja-
ko bl to, pýitom pŁsobˇ jako maskov nˇ.
Jsou-li kuĺky na souçi obtŘ§ov ny nebo
hrozˇ-li jim nebezpeźˇ, zaujˇmajˇ pravidelnŘ
věstra§ně postoj. Zdvihnou pýednˇ a zadnˇ
no§ky, prohnou se ve hýbetŘ a nastavujˇ
sv‚ §lutoźern‚ zbarvenˇ. Slou§ˇ jako varo-
v nˇ a signalizuje, §e jde o nejedl‚ho §ivo-
źicha. Vyluźovaně ko§nˇ sekret je §ˇravě
a m…§e zp…sobit u citlivěch lidˇ mˇstnˇ aler-
gickou reakci. Věstra§ně postoj ŁźinnŘ od-
radˇ mençˇ nepý tele, neboś vyluźovan‚
l tky dr §dˇ Łstnˇ sliznici a p…sobˇ odpor-
nŘ. Kuĺky §lutobýich‚ pýezimujˇ od ýˇjna
do býezna/dubna v bahnŘ na dnŘ vod ne-
bo zahrab ny v zemi. Kdy§ opustˇ zimnˇ
Łkryt, vyhled vajˇ si vhodnou, pokud mo§-
no jiněmi druhy oboj§ivelnˇk… neobsaze-
nou vodu. Pak zaźˇnajˇ samci vyd vat sv‚
charakteristick‚ vol nˇ, je§ lidsk‚ ucho ob-
tˇ§nŘ zamŘýˇ. Udr§ujˇ pýitom vz jemně, asi
30-50 centimetrově odstup. Kdy§ se blˇ§ˇ
jině sameźek, pokouçˇ se jej "majitel okr-
sku" odstrźit zadnˇma no§kama. Zvonkovi-
t‚ sborov‚ vol nˇ sameźkŁ naznaźuje sa-
miźk m mˇsto pro rozmno§ov nˇ. Pýi
kuĺk nˇ kopajˇ sameźkov‚ v źastěch źi
m‚nŘ źastěch intervalech zadnˇma noha-
ma, tak§e na hladinŘ vznik n padn‚ kru-
hov‚ vlnŘnˇ, je§ pravdŘpodobnŘ d v sa-
miźk m dodateźně sign l.
Kdy§ se pak samiźka, pýipraven k roz-
mno§ov nˇ, pýiblˇ§ˇ ke kuĺkajˇcˇmu sameź-
kovi, samec ji pomocˇ hrbolk… na prstech
a pýedloktˇ pevnŘ obejme v oblasti beder.
Sameźek pak oplozuje a§ 100 vajˇźek, je§
samiźka klade jednotlivŘ nebo v malěch
shlucˇch na vodnˇ rostlinstvo, kousky po-
noýeněch vŘtvˇ nebo na potopen‚ kameny.
Asi po 8 dnech se lˇhnou pulci. Norm lnŘ
se vyvˇjejˇ a§ do pozdnˇho l‚ta, kdy se mŘ-
nˇ v mal‚ kuĺky, mohou vçak pýezimovat
v larv lnˇm stadiu. K promŘnŘ pulc… v §ab-
ky doch zˇ pýi d‚lce tŘla 3-5 cm.
Samiźky kuĺky §lutobýich‚ se mohou roz-
mno§ovat bŘhem l‚ta vˇcekr t. Tento zp…-
sob rozmno§ov nˇ, kterě se neomezuje jen
na Łzk‚ źasov‚ obdobˇ, zvyçuje nadŘji va-
jˇźek i pulc… na pýe§itˇ v malěch n dr§ˇch
s nest lěm stavem vody. Pýi tomto zp…so-
bu rozmno§ov nˇ ne§ije souźasnŘ ve vodŘ
pýˇliç mnoho larev, a proto si nekonkurujˇ
v potravŘ. Mimoto samiźka nepýijde na-
jednou bŘhem roku o cel‚ potomstvo
v pýˇpadŘ, §e voda v kalu§i źi t…ĺce vy-
schne. Tak pýedstavuje tento zp…sob roz-
mno§ov nˇ pýizp…sobenˇ k nepýˇznivěm
podmˇnk m §ivota v omezen‚m §ivotnˇm
prostýedˇ malěch vod.
Potrava: ¬ervi a jinˇ drobnˇ §ivoźichov‚.
VćeobecnŘ: V kulturnˇ krajinŘ §ijˇ kuĺky
§lutobýich‚ v źasto skuteźnŘ nepatrněch
vodnˇch n dr§ˇch, je§ lze stŘ§ˇ pokl dat za
věznamn‚ chr nŘn‚ mˇsto. Proto bychom
mŘli db t o zachov nˇ i takověch vod, jako
jsou vybagrovan‚ j my, vodou naplnŘn‚
vyje§dŘn‚ koleje v lesˇch nebo prohlubnŘ
a kalu§e, je§ se jen obźas zaplĺujˇ vodou.

2007-05-07T00:01:00.000-07:00

Pro-
to§e vçak zbarvenˇ býiçnˇ strany nenˇ v§dy
jistěm urźovacˇm rozliçovacˇm znakem
mezi obŘma druhy, je źasto nutno vçˇmat
si i drobnŘjçˇch rozdˇlŁ. Tak jsou napý. kon-
ce prst… kuĺky §lutobýich‚ obvykle §lut‚
nebo oran§ov‚ stejnŘ jako býiçnˇ strana,
konce prst… kuĺky obecn‚ jsou naproti to-
mu tmav‚ nebo svŘtlejçˇ, nikoli vçak svˇti-
vŘ zbarven‚. Kuĺka §lutobýich m…§e mˇt
navˇc na zadnˇ stranŘ hornˇ ź sti stehna
§lutou skvrnu. Zorniźky jsou srdźit‚ho tva-
ru (co§ je znak, jˇm§ se oba druhy kunŘk
vyznaźujˇ.)
Le§ˇ-li kuĺky nehybnŘ v zakalen‚ kalu§i,
jen stŘ§ˇ zahl‚dneme jejich oźi vystupujˇcˇ
nad hladinu.
"ZpŘv", pýˇjemnŘ znŘjˇcˇ, ale pomŘrnŘ ti-
ch‚ "ung..." nebo "uh...", je o jeden źi dva
zvuky za sekundu jasnŘjçˇ a rychlejçˇ ne§
zvuky, vyd van‚ kuĺkou obecnou. Obvyk-
le se ke sborov‚mu zpŘvu sdru§uje vŘtçˇ
poźet sameźk…, udr§ujˇcˇch mezi sebou ur-
źitě odstup. Zvl çtŘ za chladn‚ho poźasˇ
se m…§e obdobˇ, kdy se ozěvajˇ, prot h-
nout a§ dlouho do l‚ta. Jejich vol nˇ m…-
§eme slyçet źasto za dne, nejźastŘji ale
veźer a v źasněch noźnˇch hodin ch. Sa-
meźk…m chybˇ zvukově mŘchěýek. V dobŘ
rozmno§ov nˇ se od samiźek liçˇ tmavěmi
rohovitěmi vyvěçeninami na vnitýnˇ stranŘ
pýedloktˇ a silnŘjçˇm nadloktˇm. Podobn‚
zbytnŘnˇ se jim tvoýˇ i na prvnˇm, druh‚m
a týetˇm prstu pýednˇch a na druh‚m, týe-
tˇm a źtvrt‚m prstu zadnˇch konźetin.
Rozçˇýenˇ Stýednˇ a ji§nˇ Evropa, na z pa-
dŘ od Francie, na věchodŘ po ¬ern‚ moýe,
na jihu po ji§nˇ It lii a üecko. Chybˇ v jiho-
z padnˇ a severnˇ EvropŘ. Na tomto are -
lu tvoýˇ źtyýi poddruhy: B.vari‚gata se vy-
skytuje ve Francii, v oblastech Beneluxu
vzd lenŘjçˇch od moýe, v z padnˇm a ji§-
nˇm NŘmecku, v oblasti Alp (zde ji nazě-
vajˇ kuĺkou horskou), v ¬esk‚ a Slovensk‚
republice a v severnˇ ź sti Balk nu. Zaujˇ-
m tedy vŘtçinu are lu rozçˇýenˇ druhu.
V It lii na jih od P du §ije poddruh B. v
paclypos. K balk nsk‚mu poddruhu zaýa-
zovan B v scabra m věraznŘjçˇ trni-
t‚ ko§nˇ bradavky a na býiçe vˇce §luti
ne§ typickě poddruh. Populace rozçˇýen‚
v Dalm cii jsou oznaźov ny jako poddruh
B. v. ko%mbatovi†i: Podobajˇ se poddruhu
B. v. scabra, majˇ vçak jeçtŘ věraznŘjçˇ, t‚-
mŘý źistŘ §lut‚, neskvrnit‚ býˇçko.
Prostýedˇ: Kuĺky patýˇ do mal‚ a na druhy
nepoźetn‚, skuteźnŘ primitivnˇ źeledi Di-
cogloss˘ae. Nemajˇ § dn‚ zvl çtnˇ n roky
na prostýedˇ. Spokojˇ se s malěmi vodnˇmi
n dr§kami vçeho druhu. NejźastŘji se
s nimi setk v me v jak‚koli t…ĺce a rybnˇ-
ce, kde se nevyskytujˇ § dn‚ jin‚ § by. Vy-
hovujˇ jim i kalu§e zaplnŘn‚ na nŘkolik
tědn… deçśovou vodou. R dy osˇdlujˇ drob-
n‚ a mŘlk‚ lesnˇ t…ĺky s mnoha ostr…vky
a rybnˇźky źi strouhy v luk ch. ¦ijˇ i v ky-
selěch vod ch, jako jsou raçelinn jezˇrka
a strouhy. Vyhěbajˇ se jen tekoucˇm vo-
d m.

Kuĺka §lutobýich

2007-05-06T05:11:00.000-07:00

,., Bombina variegata.

Znaky: DospŘl
" kuĺka je mnohem
mençˇ ne§ ropucha
obecn , je dlouh
jen 4 a§ necelěch
5 cm. TŘlo je shora
zploçtŘl‚, nohy
jsou posazeny
po jeho stran ch. Poko§ka nen padnŘ
hnŘdav‚ho, çed‚ho nebo olivovŘ zelena-
v‚ho hýbetu je bradavźit . Ka§d bradav-
ka m jeden p˘r a zvl çtŘ u sameźka ma-
lě osten. Proto se kuĺky §lutobýich‚ zdajˇ
na omak velmi drsn‚. K…§e býicha je na-
proti tomu t‚mŘý hladk , n padnŘ §lut a§
§lutooran§ov s velkěmi çeděmi, çedo-
modrěmi a§ źerněmi skvrnami. Býicho ku-
nŘk vypad jako mramorovan‚. Ve §lutěch
skvrn ch jsou drobouźk‚ źern‚ teźky.

2007-05-05T02:42:00.000-07:00

2007-05-02T02:21:00.000-07:00

Měval severnˇ. -.- Piocyon loro.-.-.-.-.-

Věskyt: Listnat‚ a smˇçen‚ lesy se starěmi
stromy, s podrostem a mo§nostmi Łkrytu; d -
v pýednost §ivotu poblˇ§ vody. Měval poch zˇ
ze Severnˇ Ameriky, kde oběv pýedevçˇm ob-
lasti p su listnatěch les….
Zdom cnŘnv EvropŘ: V oblasti severohesen-
skěch jezer byly v roce 1934 vysazeny dva p -
ry, kter‚ si na nov‚ §ivotnˇ prostýedˇ rychle
zvykly a zaźaly se rozmno§ovat. BŘhem druh‚
svŘtov‚ v lky k nim pýibyla dalçˇ zvˇýata po-
ch zejˇcˇ z farem, ve kterěch byla chov na ko-
§eçinov zvŘý. Měval se brzy rozçˇýil za hrani-
ce oblasti ve kter‚ byl p…vodnŘ vysazen.
V roce 1960 se odhadovalo, §e v Hesensku u§
§ije 5000 měval… ve voln‚ pýˇrodŘ. Odtud se
zaźali rozçiýovat vçemi smŘry. V roce 1980 §i-
li měvalov‚ na vŘtçinŘ Łzemˇ běval‚ho z pad-
nˇho NŘmecka s vějimkou pobýe§ˇ, kter‚ je
chud‚ na lesy, Alp a Łzemˇ ji§nˇho Bavorska.
V l‚tech 1974/75 tam bylo uloveno vˇce ne§
2000 kus… tŘchto zvˇýat. Vysazen i v BŘlorus-
ku a Pobaltˇ, kde se ŁspŘçnŘ çˇýˇ. U n s nŘko-
likr t pozorov n na ćumavŘ.

2007-04-29T23:02:00.000-07:00

Měval severnˇ. -.- Piocyon loro.-.-.-.-.-

2007-04-26T13:11:00.000-07:00

Věskyt: Listnat‚ a smˇçen‚ lesy se starěmi
stromy, s podrostem a mo§nostmi Łkrytu; d -
v pýednost §ivotu poblˇ§ vody. Měval poch zˇ
ze Severnˇ Ameriky, kde oběv pýedevçˇm ob-
lasti p su listnatěch les….
Zdom cnŘnv EvropŘ: V oblasti severohesen-
skěch jezer byly v roce 1934 vysazeny dva p -
ry, kter‚ si na nov‚ §ivotnˇ prostýedˇ rychle
zvykly a zaźaly se rozmno§ovat. BŘhem druh‚
svŘtov‚ v lky k nim pýibyla dalçˇ zvˇýata po-
ch zejˇcˇ z farem, ve kterěch byla chov na ko-
§eçinov zvŘý. Měval se brzy rozçˇýil za hrani-
ce oblasti ve kter‚ byl p…vodnŘ vysazen.
V roce 1960 se odhadovalo, §e v Hesensku u§
§ije 5000 měval… ve voln‚ pýˇrodŘ. Odtud se
zaźali rozçiýovat vçemi smŘry. V roce 1980 §i-
li měvalov‚ na vŘtçinŘ Łzemˇ běval‚ho z pad-
nˇho NŘmecka s vějimkou pobýe§ˇ, kter‚ je
chud‚ na lesy, Alp a Łzemˇ ji§nˇho Bavorska.
V l‚tech 1974/75 tam bylo uloveno vˇce ne§
2000 kus… tŘchto zvˇýat. Vysazen i v BŘlorus-
ku a Pobaltˇ, kde se ŁspŘçnŘ çˇýˇ. U n s nŘko-
likr t pozorov n na ćumavŘ.